Occident | Dobří křesťané | Doba FIlipa II. | Dominik | Křížová výprava | IV. lateránský koncil | Inkvizice | Normalizace | Montségur | Odboj a Exil
Kataři bývají nazýváni i albigenskými, podle města Albi; přestože se k hnutí hlásili lidé i v Porýní či severně od Loiry, svou základnu mělo tady. Původ pojmu katar zavedli cisterciáci a měl spíš hanlivou příchuť. Jeho etymologie není zcela jasná, většinou se odvozuje od řeckého pojmu katharsis. Tedy katarze, očistné duchovní znovuzrození. Nabízejí se i jiné etymologie, většinou však jde o spekulace z 19. stol. Sami „kataři“ toto označení nikdy nepoužívali, považovali se docela prostě za dobré křesťany, dobré muže a dobré ženy.
Co znamenalo být dobrý křesťan? Jak přesně byly katarské zásady a základy víry formulovány, nevíme. A to přesto, že je máme v mnoha spisech podrobně popsány... ovšem tam se dostaly z inkvizičních spisů. Je to jakobyste Marťanovi chtěli vysvětlit, co se skrývá pod pojmem demokracie a dali mu proto k prostudování příručku gestapa, ve které jsou vybrané výpovědi zatčených, a která byla vytvořená jako instruktážní brožurka pro odhalování dalších podvratných živlů. Konečně, vzhledem k neexistenci centrálně řízené církve, je pravděpodobné, že jednotliví mystici se lišili v tom, co říkali (aniž by jim to vadilo, protože jim nešlo o jednotu názorů, ale o hledání Boha), a žádná jednotná katarská věroučná doktrína neexistovala.
Kataři neměli církev ani žádnou hierarchickou strukturu... ovšem byli cokoli jen ne anarchisté. Vždyť ke katarství se hlásila většinou místní šlechta a inteligence. V pomyslném čele katarských komunit byli "Dobří křesťané", později nazývaní parfait [parfé]. Mystici, realizovaní lidé, duchovní učitelé. Kataři se nesnažili o nějakou revoltu, jejich hnutí bylo zcela nepodobné našemu husitství, vlastně byli spíš pro obnovu křesťanství v duchu původního Ježíšova učení, od kterého se církev – z velké části vinou působení Pavla z Tarsu – odchýlila. Gnostičtí učitelé se odvolávali na evangelium - a to na evangelium těch, kteří Ježíše znali a byli jeho přímými žáky. Což byl Jan, Filip, Marie a hlavně Tomáš. Dlouho jsme byli přesvědčeni, že poslední tři evangelia buď nikdy neexistovala, nebo už jsou nenávratně ztracena. Jejich fragmenty našly až v padesátých letech při objevu esejské knihovny v Kumránu (Izrael) a později při vykopávkách knihovny v egyptském Nag Hammadí.
Kataři, stejně jako všichni gnostici, nepřijali většinu křesťanských dogmat formulovaných nicejským koncilem r. 325 – o Boží trojici otevřeně hovořili jako o vykonstruovaném nesmyslu, nepochopeném obrazu, stejně jako o neposkvrněném početí. Trvali na neoprávněnosti existence samotné církve, neoprávněnosti prosazování jediné víry a poukazovali na chybnost mnoha odchylek, které křesťanské učení učinilo od původního učení Ježíše. Lidská duše je podle gnóze věčná, je částí Boha, jeho vtělením. Lidská duše obsahuje Boží jiskru, Ducha. Svou božskou jiskru může každý objevit jen sám, vlastním duchovním růstem. Nepotřebuje k tomu ani kostely, ani oltáře, natož církev.
Je-li vydáván za Boha někdo, kdo tvrdí, že stojí výše než lidé a jejich duše, a tvrdí se přitom že lidská duše nemá kvality Ducha, je to pro gnostika podvod, který se snaží člověka oddělit od skutečného Boha. Křesťané vytrvale označují katarské učení za dualistické. Pro gnostika je ovšem dualistické křesťanství, které odděluje lidskou duši od Boha. A kdo odděluje je Dia-Bolos; neboli Ďábel. A (katoličtí) křesťané byli těmi, kdo se nechal obelstít a slouží mu. Dokonce vybudovali církev, která se považuje za prostředníky, přesně podle obrazu falešných proroků.
Část katarů viděla původ nesnází už v okamžiku, kdy tento „pseudobůh“ uvěznil Ducha v hmotě, těle, tedy když kdy stvořil Adama a nechal ho zapomenout na jeho božství. Ba co víc, když Adam s Evou snědli plod ze stromu poznání a uvědomili si, že byli podvedeni, nazval toto poznání hříchem a vyhnal je z „Ráje“. Viděli nutnost vrátit se „k Adamovi“, momentu vtělení, a tam napravit chybu.
Aby to nebylo jednoduché, podle rodové tradice byli Trancevalové, vikomti z Carcassa, potomky Ježíše a Marie Magdalské v přímé linii. Marie Magdalská podle této legendy po Ježíšově smrti odešla s Josefem Arimatejským na druhý konec Impéria, tedy právě sem. Marii Ježíš žádal o střehnutí Života a podle pověsti Josef Arimatejský ukryl a opatroval Svatý Grál, číši s krví Ježíše. Tedy Ježíšovo dítě. Určitě znáte, jak na obrázku vypadá děloha... Nakreslete si někdy vedle ní Grál, jak ho znáte z mnoha obrázků... A samotný pojem San Gral považují mnozí za kryptogram Sang Réal, neboli královská krev.
Ovšem legenda o grálu, největším pokladu katarů, může mít i jiná vysvětlení. Grálem mohlo být consolamentum, cosi jako zasvěcení, předávané položením ruky (mistra) na srdce (žáka) v nepřerušené linii počínající Ježíšem. Katarští „dobří křesťané“ se považovali za přímé následovníky Ježíše, kdy žák získává zasvěcení osobně od učitele a osobně ho předává dál. Grálem může být i samotné gnostické poznání naší jednoty s Bohem. To už nikdy nezjistíme.
Samotné consolamentum patřilo k nejdůležitější svátosti dobrých křesťanů. Byl to okamžik katarze, duchovního znovuzrození. Okamžik, kdy se člověk dostane na stupeň duchovního vývoje, na kterém přestává lpět na hmotném světě. Stává se parfait, tedy čímsi srovnatelným s buddhistickými svatými muži (ačkoli mezi parfait byly i ženy). Člověka, který přišel do styku s jógou a buddhismem zaráží jeho názorová podobnost s gnózí. Není tedy vzácné slyšet názor, že se Ježíš s buddhistickými názory setkal, a křesťanství je vlastně jen doklad jeho nepodařené snahy přivést Židy k buddhismu.
V souvislosti s životem parfait bývá uváděna řada pojmů a většinou s naprostým nepochopením jejich obsahu. Bývá zmiňována askeze a odříkání. Za esenci askeze bývá uváděna endura - přísný dlouhý půst, který vedl k sebevraždě. Už samotné přísné vegetariánství bývá považované za příklad odříkání. Pravda je však zcela odlišná - vegetarián si maso neodříká, on nemá potřebu maso jíst, či dokonce mu maso zapáchá a vyhýbá se mu ze zcela neasketických důvodů. Naopak, jí to, co mu chutná, co mu působí radost a o čem ví, že jeho tělo (i duši) udržuje v čistém a zdravém stavu. Stejně jako nekuřák nestrádá tím, že nekouří, protože nemá potřebu kouřit a cigarety mu zapáchají. Gnostik (stejně jako buddhista) nebojuje proti tělu, ale stará se o něj tak, aby "dobře fungovalo" a nepřekáželo svými nemocemi a stárnutím. Chápu, že pro kuřáka pojídajícího vepřový bůček je to těžko pochopitelné, ale je to tak.
Endura byla dlouhým dobře promyšleným postem, ke kterému přistupovali umírající nebo vážně nemocní, a který jim umožňoval v klidu a bezbolestně odejít ze světa, přičemž mnoha z nich pomohl k vyléčení. Dodnes je znám 42 denní post, který v mnoha případech zcela zastaví rakovinné bujení. Endura nebyla obětí, odříkáním. Byla cestou pro lidi, kterým vyhovovala.
Většinu prostých lidí nezískávaly složité duchovní otázky, ale život parfait. Prostý přímý život nelpící na majetku.. Parfait neboli, jak je cisterciáci posměšně nazývali Dokonalí, byli střídmí, nelhali, nejedli maso, nezabíjeli, nekradli. To byly hodnoty jimiž snadno převyšovali katolické duchovní. Byli přísnými vegetariány, respektovali principy nenásilí – a to nejen mezi lidmi, ale i ke zvířatům. Boží příkaz Nezabiješ důsledně respektovali – vůči lidem, zvířatům, a k vlastnímu neštěstí později i vůči křižákům. Katarští šlechtici žili mezi lidmi, katarští duchovní se nepovažovali za prostředníky, za „lepší“ věřící, ale za učitele. Za ty, kteří jdou po stejné cestě, jen na ni vyšli o něco dříve. Církev byla v Occidentu nenáviděna i pohrdána – její představitelé žili nemorálně a v přepychu.
Occident | Dobří křesťané | Doba FIlipa II. | Dominik | Křížová výprava | IV. lateránský koncil | Inkvizice | Normalizace | Montségur | Odboj a Exil
