Occident | Dobří křesťané | Doba FIlipa II. | Dominik | Křížová výprava | IV. lateránský koncil | Inkjvizice | Normalizace | Montségur | Odboj a Exil

Po ztrátě této poslední naděje nabyl exodus hromadného rázu. Kataři během celé války odcházeli do hor, pod ochranu několika nedobytných hradů – Quéribu, Peyrepertuse, Montséguru... Na samotném Montséguru žilo v posledních letech kolem tříset katarských Dobrých křesťanů a v době obléhání navíc asi pětset mužů najaté posádky (řada z nich byli pravověrní katolíci!). Podobné to bylo na dalších hradech. Komu ta čísla nic neříkají: Bylo tu nepředstavitelně přelidníno.

Obraně Montséguru velel Raymond z Perelly a jeho zeť Pierre-Roger z Mirepoix, byla tu Raymondova žena Corba, její matka Marquesia z Lantaru a Corbina dcera Esclarmonda... a řada další languedocké nobility. Obranné vrhací stroje konstruoval Bertrand z Baccalarie – inženýr a stavitel narbonnské katedrály.

Královští vojáci tu a tam podnikli tažení po okolí, kde pak loupili a vraždili, ale lidi z vesnic se před nimi většinou schovali, k obležení či útoku proti katarským hradům se nikdo neodvážil, a vesničané obránce podporovali a zásobovali. Montségurští vojáci přitom podnikali výpravy i do vzdáleného okolí a bojovali proti královským a hlavně proti dominikány vedené inkvizici. 28. 5. 1242 taková mise pobila skupinu inkvizitorů v Avignonetu. Často se tyto výpravy popisují jako zoufalá msta, ale cílem zpravidla bylo zničení archivů inkvizičních protokolů, které mohly dominikánům sloužit k obvinění množství dalších lidí.

Po této události sem Ludvík IX. nechal poslat početnou armádu, která na podzim 1243 začala s obléháním. Několik měsíců zde vládla patová situace – k útoku proti hradbám se Francouzi neodvážili a k vyhladovění bylo daleko, protože v noci na hrad přinášeli vesničané potraviny. Prvním úspěchem útočníků bylo až dobytí barbakánu počátkem roku 1244. Tento kousek se povedl oddílu najatých Basků, kteří v noci slezli skalní stěnu a přepadli obránce. Následující noci byli pobiti při protiútoku obránců Montséguru, ale barbakán byl už ztracen a obsazen Francouzi. Ti sem přenesli rozebraný prak, sestavili ho a obléhání vstoupilo do nové fáze. Pro obránce hradu se situace stala beznadějnou, docházely zásoby, přibývalo raněných. Na jaře roku 1244 to vzdali a sjednali s Francouzi podmínky kapitulace, vojenské posádce – pokud šlo o katolíky – bylo povoleno odejít, přítomní kataři byli předáni soudu – a tedy druhý den po kapitulaci upáleni zaživa v dřevěné ohradě. Paradoxně dřív než stačil dorazit narbonnský inkvizitor Francois Ferrier, který strašně zuřil, protože ztratil možnost tuto katarskou elitu vyslýchat.

Noc před kapitulací z hradu však odešli čtyři muži (známe jména všech obránců) a podle všeho, co víme, dostali pryč Svatý Grál. Jak odešli z neprodyšně obleženého hradu? Slanili se po skalní stěně vysoké asi 600 metrů a pak skalním komínem a jeskyní. Samozřejmě se to všechno prozradilo hned následující den, kdy hrad kapituloval, a Francouzi nepříčetně řádili a pročesávali okolí celé týdny. Marně, o těch čtyřech už jsme nikdy nic neslyšeli. Celá staletí podnikavci v okolí hledají poklad, knihy a hlavně Grál, který vynesli z hradu.

Kupodivu Montségur nebyl poslední baštou katarů - ještě dlouho se skrývali na Puivertu (podle papeže je tam chránil osobně přítomný Lucifer) a hlavně až do roku 1255 na Quéribu. Tato hrady nikdy nebyly dobyty... kataři se z nich prostě postupně vytratili a rozplynuli se ve světě.

Možná vás i napadlo, proč takhle neutekli všichni. Ale to je prosté - nechtěli. Pohrdali smrtí, protože pohrdali lpěním na hmotném těle. Rozhodli se, že jejich osudem je bránit svou věc a ukázat ochotu pro svou pravdu zemřít. Nemusíte s nimi souhlasit, ale je fakt, že to byla mnohem slyšitelnější facka do tváře řečnící o křesťanské lásce než tisíce mrtvých v předchozí válce. Řekli: Zabte si nás všechny, vaše pravda tím nebude pravdivější a vaše právo nebude spravedlivější.

Exil

Zbytky katarů ("albigenských"), kteří nechtěli konvertovat, se rozprchly po Evropě. Nejvíc přes hory do Aragonie, ale i do Toskánska, Porýní, …jedna komunita pomíchaná se skupinou valdenských (většinou z horního Porýní a Rakouska) se usadila dokonce i na Jindřichohradecku, a v našem prostředí se jejich potomkům říkalo Adamité. Ale to už je jiná historie.

Occident | Dobří křesťané | Doba FIlipa II. | Dominik | Křížová výprava | IV. lateránský koncil | Inkjvizice | Normalizace | Montségur | Odboj a Exil