Nejdříve si je rozdělme podle toho, na jaké pozici můžeme co naplánovat a řešit. Tuto problematiku je nutné řešit komplexně, každý zde má svou nezastupitelnou roli

• stát

• zřizovatel školy (nejčastěji kraj nebo obec)

• ředitel školy

• učitel

• rodiče

• Vzdělávání nadaných dětí stejně jako vzdělávání jakékoli jiné skupiny dětí se specifickými vzdělávacími potřebami je právem dítěte a stát je zodpovědný za naplnění tohoto práva. Klíčovou roli ve vzdělávání nadaných dětí nesehrávají soutěže, olympiády nebo mimoškolní aktivita, ale implicitní institucionální školní vzdělávání. Ostatní formy jsou jistě přínosnou, nicméně nadstavbou. Vidění situace tak, že je možné saturovat vzdělání nadaných dětí organizováním zmíněných nadstavbových aktivit, je nepochopením věci.

Nadané děti - vzhledem k různosti kvality i kvantity svého nadání - potřebují kombinaci různých forem diferenciace přímo v průběhu školního vzdělávání. Jsou zmíněny níže. Je třeba vzdělávací soustavu změnit ve smyslu otevřenosti jejich realizace.

Dále nadané děti potřebují kvalifikované pedagogy, kteří jsou poučeni jak o psychologickém pozadí nadání a jeho variability, tak o metodice moderního vzdělávání obecně, tak o vzdělávání nadaných dětí speciálně. Tuto kvalifikaci učitelům mohou zajistit jak postgraduální nadstavbové kursy či semináře, tak - a to především - tyto poznatky a dovednosti by měly patřit k standardní výbavě absolventů pedagogického studia, neboli měly by být implicitně vřazeny do učebních plánů studia učitelství. Je samozřejmě otázkou, kdo bude schopný a povolaný tuto problematiku na vysokých školách kvalifikovaně vyučovat.

Stát by měl podpořit vznik a činnost NNO, které budou podporovat vzdělání nadaných dětí - a to jak formou podpory těch vzdělávacích zařízení, které danou tematiku vemou v potaz, tak přímo nadaných dětí - např. formou stipendií apod.

Mimořádně nadané děti v průběhu školního vzdělávání často naráží na formální bariéry, které omezují možnosti jejich rozvoje, nutnost žádostí, výjimek, procházet přes zpravidla subjektivní rozhodnutí úředníků, což je téměř vždy komplikovaný, zdlouhavý, administrativně i psychicky náročný proces, který většinu rodičů odradí. Možnost "přeskočit" ročník, nastoupit a střední školu v nižším věku a další administrativní opatření je třeba principiálně změnit, zjednodušit a přizpůsobit školní legislativu realitě demokratického světa.

Povinností státu, kterou již mnoho let dluží nejen nadaným dětem, je zásadním způsobem reformovat podmínky ve školství. Učinit je svobodným, prostupným a otevřeným. Klíčovým nemůže být představa kohokoli ze státní administrativy o tom, jak má vzdělání vypadat a tuto vizi pak plošně realizovat. Klíčovým východiskem musí být schopnosti a potřeby jednotlivých žáků a od nich se odvíjející rozhodnutí rodičů o volbě vzdělávací cesty, kterou pro své dítě vyberou. Lpění na historické podobě vzdělávací soustavy a vztahů uvnitř ní bude vždy proti zájmům dětí, jejichž naplňování stát halasně proklamuje.

• Určit jednu menší školu jako specializovanou pro mimořádně nadané děti. Máme-li 14 krajů, připadá na jeden kraj průměrně trochu přes 6.000 dětí v populačním ročníku, stanovíme-li si mimořádné nadání na vrchní 2-3%, zjistíme, že v každém kraji máme v populačním ročníku 150-200 mimořádně nadaných dětí. Zřízení jedné specializované školy s 25-50 žáky v ročníku na každý kraj tedy vůbec není zhůvěřilé, naopak tyto školy již dávno měly existovat. Pro kraj ani obec to neznamená žádné mimořádné náklady. Školu ani není nutné zřizovat na zelené louce, k tomu prostě stačí jednu malou školu vyčlenit.

Na co je nutné vzít zřetel:

• Je nutné zajistit kvalifikovaný výběr žáků; nejde o nejúspěšnější žáky ze základních škol! Nadání se často nekryje se školskými výsledky.

• V této škole vznikne mimořádné sociální klima - v pozitivním i negativním smyslu. Mimořádně nadané děti se ocitnou mezi sobě rovnými, ale nepůjde jen o chápavější a učenlivější děti, jde zpravidla i o děti s ne-průměrným sociálním chováním; pedagogové, kteří tu budou učit, by měli projít kurzem, ve kterém by se na tuto nestandardní práci mohli připravit.

• Tato škola musí sídlit v krajských městech nebo tam, kde je to z populačního hlediska rozumné.

• Zřízení této třídy a výběr žáků pro ni bude téměř jistě provázeno nepřátelstvím ze strany rodičů nevýběrových dětí, bude docházet k nátlakům a lobování. Kritéria pro výběr dětí je proto nutné definovat co nejtransparentnějším a nejjednoznačnějším způsobem, nejraději výběr provádět například s pedagogicko-psychologickou poradnou.

• Žáci této školy se obsahem probíraného učiva opravdu vzdálí svým vrstevníkům. Koneckonců, proto ji zřizujeme. Ale je dobře od počátku vědět, že přistoupení do této školy ve vyšších ročnících bude stále komplikovanější.

 

• Zajistit pedagogům v regionu vzdělání, které jim umožní efektivně aplikovat další formy práce s nadanými dětmi. To je velmi smysluplná investice a může být počátkem dále jmenovaných opatření.

Náměty ke zpracování

• • Vezměte si seznam škol ve vašem kraji a vytipujte školu, která by se mohla stát specializovaným zařízením pro výjimečně nadané děti, zkuste domyslet, co vše si takové vyčlenění vyžádá za náklady, jaké výhody přinese, co bude zapotřebí provést před realizací tohoto kroku

  • Vezměte si diář a zkuste naplánovat portfolio dalšího vzdělávání pedagogů pro práci s mimořádně nadanými dětmi. Zkuste tuto nabídku konfrontovat s časovými a profesními potřebami škol, kolik seminářů bude, jaké lektory oslovíte, kolik učitelů se seminářů zúčastní, navážete na semináře další trvalejší spoluprací atd.

• Speciální třídy
  Tuto možnost má v rukou ředitel školy, samozřejmě že musí jít o školu, kde je víc než jedna paralelní třída v ročníku. Jednu třídu vyčleníme pro děti, jimž schopnosti dovolují pracovat rychlejším tempem. Třída pracuje rychleji, je zde čas na řadu témat, která se v ostatních třídách v ročníku nestihnou. Je velmi pravděpodobné, že tato třída získá velký náskok - pokud jí necháme standardní skladbu hodin, je možné, že na konci 4. ročníku bude na roveň standardních 5. ročníků a absolventi této výběrové čtyřky budou vědomostně připraveni přeskočit ročník (a příp. postoupit na osmileté gymnázium).
  
  Schopnosti dětí dovolují v této třídě dvě alternativy - buď ono zmíněné zrychlení tempa v jinak standardní skladbě látky, nebo změnit skladbu látky (to bohužel zatím naráží na zkostnatělost přebyrokratizovaného školství). Ta druhá alternativa je tedy podmíněna krkolomným lavírováním mezi vyhláškami a případnou schopností vyjednat pro školu výjimku, což je proces, který nikomu nepřeji. Třeba se to ale změní - a bude možné změnit v této třídě učební plán. Méně času pak věnovat látce, která žákům jde rychle (např. ubrat hodinu matematiky a hodinu českého jazyka), a věnovat tento čas třeba výuce cizího jazyka (nevěřte byrokratům - čím dřív se s cizím jazykem začne tím lépe a je trestuhodné, že naše školství zařazuje pravidelnou výuku cizího jazyka nejdříve od třetího ročníku). Je samozřejmě možné vybruslit ze situace tím, že část hodin oněch rychle zvládaných předmětů (jazyk, matematika, prvouka...) by byla vyučována v cizím jazyce. Ve vyšších ročnících - na 2. stupni a na gymnáziu pak může ve větší míře nastoupit projektové vyučování, integrace předmětů do bloků atd.
  
  Ve velkých školách a zvlášť ve větších městech je plně legitimní o takové možnosti uvažovat. Je třeba ale vědět i o obtížích:

  • Schopnosti dětí nejsou homogenní, dítě může s lehkostí zvládat nadprůměrně cizí jazyky nebo matematiku a nezvládat jiné předměty.

  • Tato třída se bude chovat nestandardně jako celek, nepůjde jen o chápavější a učenlivější děti, jde zpravidla i o děti s ne-průměrným sociálním chováním; pedagogové, kteří tu budou učit, by měli projít kurzem, ve kterém by se na tuto nestandardní práci mohli připravit. Pokud rozběhneme specializovanou třídu, měli bychom být v trvalém kontaktu s odborníkem, který má zkušenosti.

  • V menších lokalitách není dost žáků pro tyto speciální třídy.

  • Zřízení této třídy a výběr žáků pro ni bude téměř jistě provázeno nepřátelstvím ze strany rodičů nevýběrových dětí, bude docházet k nátlakům a lobování. Kritéria pro výběr dětí je proto nutné definovat co nejtransparentnějším a nejjednoznačnějším způsobem, nejraději výběr provádět například s pedagogicko-psychologickou poradnou.

  • Stejným způsobem může být tato třída vnímána pedagogy - nemělo by dojít k situaci, kdy jedni pedagogové budou učit jen výběrové děti a jiní jen nevýběrové. Pokud už budou pro výběrové třídy na některé předměty vyčleněni "specialisté", vedení školy musí také racionálně, průhledně a veřejně zdůvodnit své rozhodnutí.

  • Tato třída se obsahem probíraného učiva opravdu vzdálí svým vrstevníkům. Koneckonců, proto ji zřizujeme. Ale je dobře od počátku vědět, že přistoupení do této třídy bude stále komplikovanější.

   

• Dělení předmětů na rychlejší a pomalejší skupiny
  Tato možnost reálně opět předpokládá školu, kde je v ročníku více než jedna paralelní třída - asi žádná naše škola si zatím nemůže dovolit většinu předmětů opravdu dělit. Je to řešení obdobné předešlému, ale méně radikální a méně konfliktní. Třída zůstane definovaná podle standardních mechanismů, ale na řadu předmětů se bude dělit. Uveďme příklad matematiky - třída A i B se rozdělí na rychlejší a pomalejší skupinu a z obou rychlejších skupin vznikne jedna třída, z obou pomalejších druhá. Toto dělení se bude týkat jen matematiky. Český jazyk může být dělený také na rychlejší a pomalejší skupinu, ale toto dělení se v řadě případů nebude krýt s dělením matematickým. Potřebné je takto dělit i cizí jazyky a možná se ve škole ukáže potřebné dělit i další předměty.
  
  Výhody této varianty:

  • Kolem výběru dětí nevzniká takové pnutí.

  • Dělení na skupiny alespoň do jisté míry respektuje schopnosti dětí

  • Odpadne argument, že děti z výběrových tříd ztratí sociální kontakt s nevýběrovými vrstevníky

  • pozdější přistoupení do tohoto systému není tak komplikované

  K obtížím patří:

  • Pro každý z dělených předmětů potřebujeme minimálně dva učitele (respektive, kolik paralelek, tolik učitelů).

  • Rozvrhy obou (více) tříd v ročníku se musí v dělených předmětech krýt.

  • Časté dělení tříd a s ním spojené stěhování žáků mezi místnostmi působí, že prakticky je tato varianta použitelná až od druhé stupně, při dobře promyšlené organizaci se dá výjimečně zvládat už od 4. ročníku - u mladších žáků je vhodnější předchozí varianta

  Příklad:

  Měli jsme dva učitele matematiky, to nám umožnilo matematiku dělit na dvě skupiny a poté složit do výkonostních skupin na "matematickou" třídu a "humanitní" třídu. Toto dělení se z ryze praktických rozvrhových důvodů promítalo ještě do fyziky, ale neovlivnilo skladbu třídy v jiných předmětech.

   

• Věkově smíšené skupiny
  Jde o řešení hlavně pro malé školy. Třídy nemůžeme dělit a spojovat, můžeme jen na některé předměty vybrat mimořádně nadané děti a nechat je tyto předměty studovat ve vyšším ročníku (aniž by museli přeskakovat celý ročník). Z provozních důvodů bývá nutné pro tyto žáky (skupiny) vytvořit v klíčových předmětech cosi jako skupinový plán - např. 2 hodiny matematiky týdně se budou vzdělávat ve vyšším ročníku, 2 hodiny týdně budou ve své kmenové třídě pracovat víceméně samostatně.
  
  I toto řešení má svá úskalí:

  • Tato varianta je poměrně komplikovanou z hlediska postavení rozvrhu

  • Není možné dodržet ji důsledně

  Ovšem samozřejmě je možné uvedené možnosti diferenciace kombinovat. Na běžné základní škole to dokonce bude nejrozumnějším přístupem a podle situace v konkrétních třídách bude vhodné volit konkrétní řešení. Můžeme zavést třídu specializovanou na nějaký obor a v některých ročnících umožnit skupinám žáků navštěvovat předmět v ročníku vyšším, jiný předmět dělit podle skupin. Toto řešení se nevztahuje jen na druhý stupeň nebo gymnázium. Může být velmi přínosné už od prvního ročníku, kam přicházejí děti, které už třeba brilantně čtou a jsou sběhlí v elementárním počítání. Tento systém jim dovolí plně rozvíjet své nadání a přitom je nevytrhává cele z jejich věkové skupiny a na předměty jako TV, HV ap., kde není důvod k zařazování do jiného ročníku, je ponechává s vrstevníky. Kombinací uvedených možností lze zachránit intelektuální a osobnostní rozvoj mnoha nadaných dětí, které jinak škola během prvních několika měsíců kompletně otráví svou banalitou, nudou, nezajímavostí.

  Příklad:

  Anglický jazyk u nás učili tři různí učitelé, nerozdělili jsme jim tedy celé třídy, ale výkonostní skupiny. Tyto skupiny byly namíchány napříč skupinami věkovými (ročníky) a v jednotlivých skupinách se setkávali žáci ze třech různých ročníků. Další cizí jazyky u nás byly vyučovány vyloženě tímto systémem - jejich hodiny musely být přesunuty do odpoledne, ale díky tomuto systému mohl každý studovat ve skupině stejně pokročilé a stejně rychlé (tedy všichni studovali mnohem efektivněji) a navíc to žákům umožňovalo i studium více cizích jazyků, protože jednotlivé hodiny se v rozvrhu nekřížily s takovou zákonitostí, jako když žákům dáte na výběr Nj nebo Fj a obě výuky pak probíhají paralelně.

• Individuální přestup o ročník výš
  Do tohoto řešení v podstatě spadá i možnost předčasného zahájení školní docházky. Jakkoli jsme zvyklí na to, že v ročníku by se měly setkávat stejně staré děti, realita je jiná a důvody pro toto řazení děti nejsou zdaleka tak logické a přesvědčivé. Dobře víme, že v jedné třídě se pravidelně setkávají děti ze zhruba tří populačních ročníků (díky odložené docházce atd.). Navíc ale tato filosofie naráží na často přehlížený fakt: My počítáme s tím, že stejné (nebo aspoň hodně podobné) stáří je zárukou zhruba stejných schopností či alespoň stejné vývojové úrovně. Jakobychom nevěděli, že tomu tak není. Šestileté děti nepředstavují skupinu homogenní a to v žádném ohledu. Pokud ve škole vytvoříme prostředí, ve kterém budeme striktně trvat na zařazení do skupiny podle fyzického stáří, dopouštíme se neomluvitelné chyby (a to děláme s naprostou většinou dětí).
  
  Vytváření věkově namíchaných skupin (které budou homogenní alespoň rámcově v rámci předmětu) nebo prostupnost ročníků pro mimořádně nadané děti je velice potřebným institutem, který je ve své podstatě nutným pro zachování principu řazení dětí do skupin alespoň v hrubých rysech si odpovídajících úrovní. Přeskočení ročníku bychom měli přestat chápat jako něco absolutně výjimečného, ale jako něco, co se přirozeně bude týkat zhruba 2-3% dětí.
  
  Co dítě přeskakující ročník získá? Dostane se do skupiny dětí, která mu svou úrovní odpovídá lépe než jemu věkově náležející vrstevníci. Uvědomme si, že u mimořádně nadaných dětí se fyzický věk rozchází s mentálním. Bude ze strany učitele přirozeně zaměstnáváno úkoly, které lépe odpovídají jeho schopnostem - a tedy bude své schopnosti rozvíjet. Přiměřenější úroveň náročnosti úkolů je pro většinu nadaných dětí stimulující - škola, která žádá zapojení myšlení je baví, příliš jednoduché úkoly je nudí. Co získá učitel? Třídu, která svými schopnostmi bude vyrovnanější.

  S čím musíme počítat?

  • Někteří psychologové od tohoto kroku odrazují, zejména u mladších školáků. Ve vyšším ročníku je na dítě často kladena vyšší - a to i fyzická - zátěž. Už tak vybočující dítě může ve vyšším ročníku navíc ještě víc čnít; bude se odlišovat i zájmy i svou tělesnou konstitucí, může velmi rychle a bolestně vypadnout z třídního kolektivu. Tyto argumenty jsou v některých případech oprávněné, zpravidla se obavy nenaplní a klady jasně převáží nad zápory - samozřejmě je k tomu třeba poučeného pedagoga, který celou skupinu dětí včetně toho přeskakujícího vhodným způsobem povede.

  • Zejména při rozhodování o pětiletých dětech je třeba zvážit, zvládne-li zahájení školy po stránce sociální.

Příklady

Zažil jsem několik podobných případů, kdy dítě v různém věku přeskočilo ročník. Vždy úspěšně a vždy to v důsledku prospělo jak samotnému dítěti, tak oběma třídám. V některých třídách se toto přeskakující dítě po počáteční adaptaci záhy stalo (alespoň jde-li o školní práci) lídrem své nové třídy, bez ohledu na věk. V některých případech jsme tuto změnu realizovali od začátku nového školního roku, v některých případech jsme dítěti umožnili přestup do vyššího ročníku po ukončení prvního pololetí.

Nabídka volitelných a nepovinných aktivit
Škola by měla jako součást své standardní nabídky umožňovat žákům individuální rozvíjení v paletě nepovinných a povinně volitelných kursů a kroužků. Tyto kursy by měly být sestavovány nikoli podle hlediska věku, ale podle hlediska úrovně, tedy věkově koedukované. O této nabídce samozřejmě hovoříme v kontextu nadaných dětí, ale týká se všech dětí. Tato nabídka zaceluje vzdělávací nabídku školy, umožňuje žákům personalizovat si školu, přizpůsobit si rozvrh a osobní učební plán svým vlastní potřebám a zájmům. Rozvrh by pak měl být skládankou, která obsahuje povinné součásti a součásti žákem individuálně vybrané, jakési LEGO, které doplňuje výše uvedené možnosti.

Nabídka odpoledních aktivit by měla být pro školu samozřejmostí. Jak pro možnosti jejich osobního růstu, tak třeba s ohledem na prevenci kriminality či drogových závislostí jde o velmi důležitou oblast, která je zhusta podceňována a považována za okrajovou nadstavbu.

Nepodlehněme však pocitu, že touto nabídkou škola problematiku podpory nadaných dětí vyřeší. Tato nabídka je nutná, ale nikoli postačující.

Náměty ke zpracování:

• • Věnujte jednu poradu návrhu školní koncepce péče o mimořádně nadané děti. Máte podmínky na vytvoření třídy pro nadané děti? Které předměty můžete členit na skupiny řazené napříč třídami v rámci jednoho ročníku? Matematiku? Cizí jazyky? Které další? A které předměty můžete naopak snáze dělit na věkově koedukované skupiny skládané napříč věkovými ročníky? Jsou v jednotlivých třídách žáci, kterým by prospěl přestup o ročník výš? Zkuste o této možnosti jednat s rodiči.

  • Udělejte školní anketu - Jak by se rodiče stavěli k diferenciovaným třídám či skupinám?

  • Navrhněte systém dalšího vzdělávání učitelů vaší školy pro tento školní rok, event. s delším časovým horizontem. Co umějí a v čem naopak potřebují získat informace či si ověřit a vyzkoušet dovednosti? Navrhněte harmonogram takových seminářů pro příští školní rok.

  • Oslovte zřizovatele a požádejte ho o koordinaci péče o nadané děti ve školách ve vašem regionu

Těchto možností je poměrně hodně - a ruku na srdce - na učiteli a jeho schopnostech podpořit nadání jednotlivých žáků záleží nejvíce, budeme jim proto věnovat celou následující stránku a zde si uvedeme jen jejich přehled.

• Vytvoření individuálního plánu na míru jednotlivým žákům
  

  Individuální plán práce pro žáky (*.pdf)

• Nabídka volitelných a nepovinných předmětů (kurzů, kroužků) a to implicitně v rámci školy

• Problémové úkoly
  
  

• Projekty

• Vytvoření projektových plánů a skupin napříč věkovými ročníky

• Zapojení nadaných žáků jako "asistentů"
  To je jedna z možností, jak spektrum prací s nadanými dětmi ve vhodný okamžik rozšířit. Vědomostně to zpravidla lze celkem snadno, organizačně také, protože zadáme-li zhruba stejně náročnou práci celé třídě, nadané děti budou skoro jistě dříve hotové a budou tedy moci jít k těm pomalejším a poradit jim či pomoci. Jde-li o skromnější dítě, je to navíc výborná možnost, jak povzbudit jeho sebevědomí. Tento moment má ale mnoho úskalí a učitel by měl pečlivě vážit kdy a jak (a jak často) si smí něco podobného dovolit provést. Rozhodně to není cesta, jak učiteli pomoci, je to metoda a jako taková musí být použita uvážlivě a s citem, setřít některá nebezpečí pomůže střídání "asistentů"; dokonce můžeme záměrně vytipovat, na které aktivity můžeme které žáky zvolit za "asistenta" tak, aby u nikoho nemohl vzniknout pocit výlučnosti kohokoli ze spolužáků, či výlučnosti vlastní.

  Na co je nutné dát pozor:

  • Pokud se v pozici "pomocníka" příliš často opakuje některý z žáků, velmi rychle ho to může izolovat z žákovského kolektivu. Toto nebezpečí je skutečně reálné a platí oboustranně - ostatní děti začnou takového žáka vnímat jinak, stejně jako takové dítě samo v sobě vytvoří pocit výlučnosti, který se rychle může obrátit proti učiteli i "privilegovanému" dítěti samotnému.

  • Ne každý nadaný žák je současně i po sociální stránce schopný jít ke spolužákům a trpělivě jim radit pomáhat - ačkoli mnozí nadaní žáci mají i tuto schopnost.

  • Pokud je rozdíl mezi schopnostmi "asistenta" a pomalého žáka moc velký, lze očekávat, že "asistentovy" rady budou pro slabého žáka nepochopitelné.

  • Spolužákům se specifickými poruchami učení "asistent" většinou neumí pomoci vůbec, protože si není schopen uvědomit charakter a rozsah spolužákova handicapu; často i vzdělaným pedagogům dá velkou práci přijmout, že někteří žáci myslí jinak a některých operací prostě nejsou schopni.

  • Pokud učitel tuto metodu nasadí citlivě a s rozmyslem, může pomoci socializaci nadaného dítěte, ale ve své podstatě nerozvíjí jeho nadání. Může-li nadaný žák dvakrát za pololetí pomoci učiteli a věnovat se pomoci kamarádům, může to zvýšit jeho sociální status, ale to je jen malá kostička do mozaiky metod, které potřebujeme v práci s nadanými dětmi aplikovat.

   

• Práce na soutěžích a olympiádách

• Samostatná práce využívající Elearning - Např. projekt Talnet, který realizuje Talentcentrum Institutu dětí a mládeže MŠMT ČR

• Vytvoření diferencovaných skupin v rámci třídy a v rámci jednotlivých předmětů. Učitel pak s těmito skupinami může pracovat stylem ne nepodobném práci učitele v málotřídní škole. Z obou skupin - vlivem rozdílné rychlosti - nakonec skutečně vzniknou dvě vědomostně téměř svébytné "třídy".

Více o metodách vnitřní diferenciace se dovíte v rámci projektu Inkluzívní škola

<< Předchozí kapitola Následující kapitola >>

Metodická příručka Inkluzívní škola (pro zájemce bezplatně)
Šestidílná sada pracovních sešitů k Průřezovým tématům RVP.
Objednávku a více informací naleznete zde. >>