Náměty na činnosti ve výtvarné výchově

|

Tam, kde racionalita ubila iracionalitu, není místo pro umění.

A. Lommel

Tento předmět je z několika pohledů základní (ať vám češtináři a matikáři říkají co chtějí); výtvarné výtvory jsou vždy velmi subjektivní, vznikají zpravidla intuitivní, antilogickou a antiverbální myšlenkovou posloupností, při výtvarné výchově bývá fantazie a tvořivost vybičována na mez svých možností. Výtvarná výchova se tak stává v převerbalizovaném školském systému baštou intuitivního, laterálního myšlení.

Má několik účinků - první, už zmíněný, je účinek kreativizační, druhý, neméně důležitý, je účinek terapeutický. Neměli bychom se proto v žádném případě snažit plést do výtvarné výchovy prvky technického kreslení nebo typografie. Úlohy ve výtvarné výchově bychom měli zadávat spíše jako úlohy umožňující sebevyjádření na platformě daného námětu, než jako úlohy k vytvoření artefaktů, zobrazení předmětů atd. Pro dítě je také průběh výtvarné tvůrčí práce důležitější než její výsledek, dětem do deseti - jedenácti let je výsledek práce v podstatě lhostejný. Výtvarná práce je hrou. To je mimochodem i vysvětlení, proč malé děti jsou více kreslíři - kresba je bližší grafickému vyprávění, děti hodnotí více námět práce než formu zpracování. Pro menší děti je také typické, že vycházejí především z vlastních představ a jen málo z pozorování, přitom kreslí to, co považují za důležité, chybí-li kresbám řada znaků, není to tím, že by o nich nevěděly, ale proto, že pro hru kreslení nebyly v daný moment důležité.

Neměli bychom také v žádném případě zaměňovat výtvarnou výchovu za předmět, kde se žáci mají dobře naučit ovládat výtvarné prostředky; důležitější jsou nespecifické účinky na celou osobnost dítěte než pouhý nácvik kreslířských dovedností. Děti, které mají křivou páteř, chodí na zdravotní tělesnou výchovu, výtvarná výchova je také takovou zdravotní nápravou celého ducha dítěte, který je v současné škole zkřivený a uskřípnutý verbálním přetížením, jednostranným zatížením a středověkými školními řády. Výtvarná výchova je z mnoha pohledů komplexnější a důležitější než předměty exaktní, jako matematika nebo fyzika, o českém jazyce nemluvě. Cílem je totiž frontální působení na rozvoj osobnosti.

Často se říká, že výtvarnou výchovou se nesnažíme vychovávat výtvarné umělce, ale spíše výtvarného diváka. Nabízím vám k tomu tuto úvahu: Dlouhou dobu se výtvarné umění snažilo co nejvěrněji postihnout realitu; celý tvůrčí proces, mohu-li to takto zjednodušit, udělala příroda; výtvarníkovi šlo o to ho věrně zachytit a divák mohl pouze němě obdivovat. Až přišli impresionisté a po nich další směry moderního umění. Přestalo jít o realitu, podstatnou se stále více stávaly pocity, myšlenky a duševní rozpoložení. Tvůrčí proces se začal odehrávat v umělci a částečně i v divákovi, který se potřeboval naladit na stejné rozpoložení, v jakém byl umělec nebo jaké umělec chtěl divákovi sdělit. Pochopení díla vyžadovalo rekonstrukci tvůrčího procesu. A nové výtvarné styly byly vždy dál od reality než předchozí a výtvarná díla se stávala čím dál tím méně popisná a více abstraktní.

A tak, zatímco se umělci vyčerpávali v hledání nových stylů a nových hranic, došlo k další revoluci ve výtvarném umění: Podstatná část tvůrčího procesu se neodehrává v umělci, ale v divákovi výtvarného díla. Výtvarník nám totiž předkládá jen jakési inspirace k našemu osobnímu dotvoření jeho díla. Tvorba díla tedy ze značné části probíhá v hlavě diváka při shlédnutí díla. Výtvarná tvorba tak přestává být omezena na »řemeslně zdatné vyvolené umělce«, jsme jí schopni při návštěvě galerie, a ve svém důsledku i při citlivém vnímání každodenního života, všichni.

Konec konců, myslím, že něco podobného nastává i v jiných uměleckých oblastech (viz multimediální CD), stále více se stírají hranice mezi „tvůrci“ a „konzumenty“, protože ti druzí mají čím dál tím větší příležitost být v každodenním životě prvními.

Aby výtvarná výchova mohla vůbec existovat v této podobě a nestala se výsměchem ideálům, je nutné dodržet určité zásady: Výtvarnou výchovu musí učit lidé fundovaní a pro věc zapálení. Pozná-li se nefundovaný učitel hudební výchovy podle toho, že s dětmi nezpívá anebo není schopen jim zahrát na hudební nástroj, ve výtvarné výchově žádné snadno rozpoznatelné znaky nejsou. Měly by být ovšem věcí svědomí učitele a také ředitele, který často výtvarnou výchovu rozdává učitelům nebo dokonce vychovatelkám z družiny, »aby měly dost hodin do úvazku«. Je to způsob, jak u dětí vychovat navždy odpor ke všemu výtvarnému umění. Výtvarnou výchovu je nutné vyučovat v učebnách, kde jsou stojany anebo sklopné desky stolů. Kde to možné není, měl by si vyučující VV vynutit alespoň jednoduché stojánky, které je možné dát na lavici a které dětem umožní pracovat v přirozené perspektivě, tj. na téměř svislé ploše. Mají-li žáci malovat na lavici, ničí si zrak, páteř a pracuje se jim mnohem obtížněji. Tam, kde je schopný vyučující v dílnách, mohou si žáci podobné stojánky vyrobit sami ve školní dílně.

Samozřejmou součástí hodin VV by mělo být promítání diapozitivů, instantně použitelný by proto v učebně VV měl být diaprojektor.

Současná VV je většinou vedena více jako kreslířský výcvik, poměrnou složkou práce by však měla být i práce prostorová - modelování. Ve vybavení učebny VV by proto měla být zavíratelná bedna s hlínou sochařskou, hrnčířskou nebo alespoň cihlářským jílem. Malé děti přímo strádají tímto nedostatkem, plastelína jim přitom nemůže poskytnout nutné uspokojení - té by každý musel mít k dispozici alespoň jeden kilogram; modurit je navíc obtížně zpracovatelný. Součástí hodin VV by mělo být i letmé seznámení s dějinami výtvarného umění, které ovšem nemohou být učeny tím odstrašujícím způsobem, jak se dnes vyučuje dějepis nebo literatura na střední škole, ale komplexní metodou, kdy dějiny integrujeme do vlastní práce dětí. Nejpodnětnější pro rozvoj fantazie jsou tematické práce. Výtvarná výchova by měla obsahovat celé spektrum výtvarných aktivit - tedy nejen kresbu a malbu, ale i sochařství, grafiku, design, fotografii, architekturu, divadlo a scénografii, film a ekologii. A to ne tím, že se o tom bude dětem vyprávět, nýbrž že budou moci porovnávat různá díla bezprostředně nebo alespoň z diapozitivů a především tím, že si tyto aktivity samy budou moci vyzkoušet. Zaměříme-li se na zobrazované práce, nezapomínejme, že zobrazit lze nejen existující věci, ale i věci neexistující a také pocity. Produkty práce dětí nelze po hodině oznámkovat, zmuchlat a zahodit. Měly by být vystaveny, aby mohly působit, a to především jako povzbuzení pro své tvůrce, vystavená vlastní práce má příznivý psychologický vliv.

Hodnocení známkou je nejspornější ze všech předmětů; výtvarné produkty (současně s dramatickou činností) jsou nejsubjektivnější a zpravidla neexistuje jediné správné řešení. Učitel může hodnotit snad podle toho, jak se žák odklonil od představy, kterou učitel má, ale to není výtvarná tvorba, nýbrž fraška. Také můžeme známkovat snahu, ale tu z díla nepoznáme. Krátce řečeno, je-li možné polemizovat o vhodnosti známkování jiných předmětů, u výtvarné výchovy je toto absurdní ve své podstatě.

Vybavení učebny: jak již bylo řečeno, měly by k ní patřit nějaké stojany, umožňující žákům normální práci v přirozené perspektivě, diaprojektor (zpětný projektor), hlína a kvalitní osvětlení - tj. zářivky, ideálně s bílým světlem (s plným spektrem), protože klasické zářivky mají spektrum nerovnoměrné a zabarvené do zelena.

Základní materiály: Pro malbu by to měly být temperové barvy, nejlépe z řady Remakolor v půlkilových plechovkách v barvách bílá, žlutá, červená, modrá, černá a paleta, dále ploché štětinové štětce v různých velikostech. Toto vybavení je nejen nejlevnější, ale i nejpodnětnější - množství barvy umožní dětem svobodně malířsky pracovat, omezený výběr tónů je donutí mísit barvy. Vlasové štětce a akvarelové barvy, tzv. vodovky, patří mezi nejobtížněji výtvarně zvládnutelné techniky a pro děti jsou naprosto nevhodné. Z materiálů pro další práce jmenuji alespoň lepidla: jediná ve škole použitelná jsou lepidla disperzní, např. Herkules, Tenyl nebo Solakryl. Bílá lepicí pasta špatně lepí a lepidla nitrocelulózová jsou jedovatá, a proto pro děti nevhodná.

Nejjednodušší je tyto materiály kupovat ve velkém společně a peníze za ně vybrat (od rodičů) na začátku školního roku. Integrace poslechu hudby při hodinách výtvarné výchovy je velmi žádoucí a přínosná. Kladem není jen možnost pustit dětem mnohá hudební díla, ale možnost ovlivnění celé nálady a tím i výsledků práce dětí při hodině.

Reprodukovaná hudba by při hodině neměla hrát příliš hlasitě, jednak by se žáci museli při práci překřikovat, jednak by je z rámusu bolela hlava, ale ani příliš potichu, protože by ji v šumu práce buď vůbec neslyšeli, nebo jen jako nevýraznou zvukovou kulisu. Reprodukce by měla být dostatečně kvalitní, nekvalitní poslech nejen ruší výsledný hudební vjem, ale je i zdrojem podvědomého rozladění a nespokojenosti.

Síla vlivu na výtvarnou práci je velmi silná, je konec konců evidentní, že hudba může ovlivnit člověka ve všech sférách jeho konání, proto poslouchaná hudba by vždy měla nějak korelovat s tématem výtvarné práce. Neměli bychom přitom brát v úvahu rozdíly mezi hudebními styly, měly by se plynule střídat s naprostou samozřejmostí. Konkrétní výběr ukázek je velmi subjektivní záležitostí, často také bohužel musíme respektovat situaci a vybírat z hudebních titulů, které jsou k dispozici ve škole, v knihovně anebo doma. To je důvod, proč u jednotlivých příkladů uvádím hudební složky jen jako jednu z možností, námět, představu, jaká by asi měla být hudba související s danou hodinou.

Kreslířské cvičení před každou hodinou: 2 - 4 žáci mají za úkol křídou na tabuli během 1 minuty nakreslit nějaký běžný předmět - žehličku, pero, telefon, vodovodní kohoutek, hrnek, nůžky, budík apod. Cílem je zvýšení vnímavosti k předmětům denního použití.

eS

Prostorová tvorba

1. Stavba města. Technika - prostorová tvorba z papíru, materiál - čtvrtky, nejrůznější krabičky, disperzní lepidlo (Herkules), nůžky, kancelářské svorky nebo kolíčky na prádlo. Úvod: rozhovor o tom, jaké všechny budovy jsou ve městě, jaký mají účel, jak by je bylo možné vylepšit atd. Třída pracuje jako tým na stavbě společného města. Měřítkem jsou obyvatelé - figurky od »Člověče, nezlob se« a »angličáky«. Nejlépe se bude pracovat na zemi uprostřed třídy s odklizenými lavicemi. Časový plán 2 - 3 hodiny práce. Hudba: All About Eve.

2. Stavba hradu. Technika - prostorová tvorba z papíru, materiál - čtvrtky, nejrůznější krabičky - disperzní lepidlo (Herkules), nůžky, kancelářské svorky nebo kolíčky na prádlo. Úvod: Imprese z návštěvy hradu, zříceniny; zhlédnutí historického filmu; obrázky v knihách - D. Menclová: České hrady, J. Vančura: Pražský hrad, Pijoan: Dějiny umění II., IV., V. díl, Bochenek: Od palisád k podzemním pevnostem, V. a M. Hrochovi: Křižáci v Levantě, S. Herout: Naše stavební památky. Rozhovor o funkcích věží, brány, cimbuří atd. Měřítkem jsou figurky z »Člověče, nezlob se«. Pracovat lze jednotlivě, ve dvojicích až čtveřicích (na dvou spojených lavicích). Časový plán na dvě hodiny. Hudba: A. Stivel, Hudba za vlády českých králů (Rožmberská kapela), Koledy staré Evropy (Pražští madrigalisté).

3. Stavba domu. Technika - prostorová tvorba z papíru, materiál - čtvrtky, krabičky, disperzní lepidlo (Herkules), nůžky, kancelářské svorky nebo kolíčky na prádlo. Úvod - Každá budova má svůj účel a podle toho má i uspořádané místnosti, schodiště atd. Jiné je divadlo, jiný rodinný dům; každý si promyslí, co bude stavět. Zkusíme postavit svou budovu s odklápěcí střechou, aby bylo vidět dovnitř, do rozvržení prostor. Knihy - B. Syrový: Architektura svědectví dob, Pijoan 1 - 10, Guthová - Novotný: Stěny kolem nás, Staňková - Pechar: Tisíciletý vývoj architektury, Haas: Architektura 20. století. Práce na lavicích jednotlivě i dvojice, měřítkem je figurka. Časový plán dvě hodiny. Hudba: Yes - 90 125, Tormato.

4. Stavba mostu. Technika - prostorová tvorba z papíru, materiál - čtvrtka, nůžky, disperzní lepidlo, kancelářské svorky nebo kolíčky. Úvod: Architekt, který staví most, má těžký úkol - most musí být lehký, nesmí se na něj spotřebovat moc materiálu, aby nebyl drahý, musí být hezký a pevný, aby unesl dost velké zatížení. Úkolem je postavit most mezi dvě lavice, které jsou 50 cm od sebe. Most musí být dost pevný, aby unesl nejméně 2 »angličáky«, které přes něj pojedou a uprostřed se potkají, musí být proto i dost široký. Musí se nám líbit a přitom k jeho stavbě nemáme jiný materiál než papír. Musíme tedy vymyslet tak vtipnou konstrukci, aby splnila naše požadavky.

Knihy: Divotvorné krabičky (edice OKO), Syrový: Architektura svědectví dob, Haas: Architektura 20. století.

Časový plán jedna hodina.

Hudba - Dire Straits: Love Over Gold, Making Movies, Alchemy.

5. Stavba hradu. Technika - modelování, materiál - sochařská hlína nebo červený kopaný písek.

6. Všudelet. Technika - prostorová a konstrukční práce z materiálu. Materiál - krabičky, čtvrtky, lahvičky od léků, vypsané fixy, knoflíky, špejle, trosky hraček atd., disperzní lepidlo, nůžky, kancelářské svorky nebo kolíčky na prádlo. Úvod: Všudelet je prazvláštní dopravní prostředek - umí létat, plavat, potápět se, hrabat se pod zemí, létat vesmírem a také se s ním můžeme dostat do minulosti nebo budoucnosti. Prostě všude. Zkusíme model takového všudeletu zkonstruovat. Můžeme si vyprávět, kam bychom se s ním chtěli dostat, můžeme si zahrát i hru, kdy několik dětí tvoří posádku všudeletu a střídají se v řízení. Pilot vždy řekne, kde momentálně přistáli. Na to ostatní děti ve třídě vytvářejí prostředí - Indiány, chobotnice nebo Marčany, podle místa přistání. Časový plán jedna hodina konstrukce všudeletu, jedna hodina hry.

Hudba: Laurie Anderson - Big Science, Mr. Heartbreak, Home of The Brave.

7. ZOO. Technika modelování z moduritu, materiál - modurit, indulona na ochranu rukou. Na mastné ruce nebo podložku se modurit nelepí, indulonou ho také lze plastifikovat. Nemáčejte ho, mokrý modurit se při vaření trhá a puká. Úvod: Imprese z návštěvy ZOO nebo jiného přímého kontaktu se zvířaty, event. zhlédnutí přírodopisného filmu, který na děti silně zapůsobil. Časový plán dvě hodiny, hudba: Sting - Nothing Like The Sun.

8. Pohádkové bytosti a zvířátka. Technika modelování vánočního cukroví. Domácí práce. Úvod: Při motivačním rozhovoru si vypočítáme různá zvířátka, nadpřirozené bytosti atd. Event. si je děti mohou vyzkoušet z plastelíny. Časový plán 1 hodina. Hudba - Zpěv vánočních koled, České vánoce, Vánoční koledy apod.

9. Šermíři. Technika - modelování ze sochařské hlíny (v nouzi moduritu). Úvod: Imprese historického filmu, vystoupení skupiny historického šermu, návštěvy zámku s expozicí chladných zbraní a zbroje. Každý žák by měl během úlohy vytvořit asi 5 postav (vysokých asi 20 cm) šermířů, rytířů atd. Bojující postavy nám nabízejí množství různých postojů a pohybů těla. Časový plán dvě hodiny. Hudba: Jethro Tull - Broadswoard and the Beast, Rock Island, Crest of Knawe atd.

10. Telefon. Technika - modelování z hlíny. Úloha je z oblasti designu. Úvod: Mnoho firem vyrábí nejrůznější telefony, telefonní automaty apod., které toho sice mnoho umějí, ale většinou jsou si velice podobné. Navrhněte takové řešení telefonu, aby bylo funkční a přitom originální, příjemné a zajímavé na pohled. Časový plán jedna hodina. Hudba: I. Stravinskij - Svěcení jara. (Jiná verze úlohy - budík, hi-fi věž atd.)

11. Domácí nářadí. Technika - modelování z moduritu. Materiál: modurit, domácí nářadí - nůžky, kleště, kladivo atd. Úvod: Design je oblast tvorby, která se zabývá vzhledem nejrůznějších předmětů (auta, šroubovák, lodě..). Designer musí věc vymyslet tak, aby byla na pohled přitažlivá, originální a přitom aby co nejlépe plnila svou funkci. Zkuste nářadí, které máte s sebou, vyzkoušet a vylepšit podle svého uvážení. Moduritové rukojeti a jiné doplňky uvařte a nářadí vyzkoušejte po úpravě. Časový plán jedna hodina. Hudba: Martinů - Rapsodie pro violu a orchestr.

12. Šperk. Technika - kombinované materiály. Materiál - měděný drát různé síly, kleštičky, kombinačky, pinzeta. Úvod: Imprese návštěvy Náprstkova muzea. Za úkol mají žáci vytvořit různé šperky - prsteny, náušnice, náramky, náhrdelníky atd., to vše pouze z měděných drátů a drátků různé síly. Na zkrášlení a doplnění mohou použít barevné navlékací korálky (dřevěné i skleněné různých tvarů) popřípadě i knoflíky. Časový plán jedna hodina. Hudba: D. Voňková-Andrtová.

13. Stínítko na lustr, lampičku. Technika - malba, kresba. Materiál: nafukovací balónek, papír, tempery, disperzní lepidlo, klih, vodní sklo, nůžky. Úvod: Za úkol mají žáci vytvořit stínítko lustru nebo lampičky. Nejdřív nafouknou balónek. Potom si nastříhají pruhy papíru nebo plátna asi 5 cm široké a 30 cm dlouhé (lze použít i staré obvazy). Tyto pruhy nechají dobře nasáknout pojivem - nejlépe vodním sklem, lze i klihem nebo disperzním lepidlem. Pruhy nasáklé pojivem pak omotáváme kolem balónku, až na něm máme asi půl mm tlustou vrstvu. Pak balónky dáme uschnout a zatvrdnout. Po uschnutí vyřízneme nožem nebo nůžkami otvor na žárovku. Nakonec stínítko pomalujeme temperovými barvami.

Časový plán 2x jedna hodina. Hudba: The Mission.

14. Plán bytu. Materiál - nůžky, kreslicí potřeby. Úvod: Nejdříve si na papír A4 zkuste nakreslit plán vašeho bytu. Potom si ze čtvrtky vystříhejte jednotlivé »kusy« nábytku. Zkuste s ním manipulovat, různě ho přestavovat a vymyslet alespoň tři různé varianty. Zkuste se zasnít a představit si, jak by měl vypadat váš »ideální« byt, kdyby mohl být postavený přesně na míru vašich představ. Zkuste si také několik variant nakreslit. Časový plán 1 -2 hodiny. Hudba: A. Dvořák - Symfonie č. 9.

Malba

Máme na mysli především temperu, kvaš, akvarel a suchý pastel, případně kombinace těchto technik. S výjimkou pastelu budeme malovat nejčastěji štětcem, proto si udělejme přehled, jaké štětce lze koupit:

Akvarelové - jsou určeny k umělecké malbě akvarelovou technikou.

Retušovací vlasové - běžně se používají k malbě akvarelu, vyrábějí se v síle 1 - 8.

Ploché vlasové - tzv. psáčky, mají, podobně jako akvarelové štětce, dlouhý a pružný vlas. Vyrábějí se ve velikostech 2, 4, 6, 8.

Ploché umělecké vlasové - mají krátký pevný vlas. Jsou zvláště vhodné pro malbu akvarelem a řídkou temperou. Vyrábějí se velikosti 2, 4, 6, 8, 10, 12, 14, 16, 18, z nichž prostřední tři velikosti pro naši aplikaci budou nejvhodnější.

Štětinové štětce ploché - používají se v umělecké malbě olejem nebo temperou. Protože jsou levnější než štětce vlasové, budeme je používat pravděpodobně i my. Prodávají se v řadě 4, 8, 10, 12, 16, 18. Při práci se štětci dbejme, aby je žáci vždy po použití vyprali v teplé vodě, nenechávali je při práci stát v kelímcích s vodou, protože by se ohnuly. Uložíme je nejlépe vodorovně nebo svisle vzhůru. Kromě štětce můžeme zpracovávat barvy i špachtličkami, čímž získáme čistší a jasnější tóny, stříkat fixírkou nebo přes síčku či použít rozfoukávání skvrn. Zvláštních efektů dosáhneme, budeme-li barvy místo vodou ředit alkoholem, acetonem, roztaveným voskem apod. Za podložku použijeme nejčastěji papír. K dispozici máme přibližně tyto druhy:

- kladívková čtvrtka

- kreslicí papír (s jednou stranou hrubou)

- náčrtkový papír - nehodí se k malbě mokrými technikami

- balicí papír - nehodí se k malbě mokrými technikami

- barevný papír - má mdlé tóny

- tónovaný kartón A3, A2 - je silnější i lépe pigmentován, ovšem je také dražší

- tapety, aranžérské tapety

- noviny, časopisy

Než se zmíníme o aplikacích a kombinacích vodových technik, je nutné ujasnit si jejich vlastnosti a tím i použití. Jak již bylo uvedeno, akvarelové barvy, tj. »vodovky«, mají specifické umělecké uplatnění a k aplikaci na prvním stupni základní školy jsou zcela nevhodné. Krycí a polokrycí vodou ředitelné barvy jsou pro aplikaci do hodin výtvarné výchovy optimálním řešením. Tuto techniku nelze však zúžit pouze na tzv. tempery, naopak pro naši potřebu existují materiály vhodnější. Základem vodových technik, které budeme využívat, by se měly stát základní tóny barev (buď řady Remakolor, temperových vodou ředitelných barev nebo plakátových barev) v balení po 500 g. To je velmi důležité. Vybavíme-li totiž žáka tubičkami po 50 g (nebo ještě menšími), je dítě spoutáno tímto množstvím, »šetří« barvou, chybějící tóny obchází a nemůže pracovat svobodně. Navíc budeme-li brát v úvahu otázku ceny, i zde dospějeme k závěru, že barvy ve větším balení jsou levnější. Vůbec není nutné vybavovat dítě velkou řadou polotónů v půlkilovém balení. I zde platí, že méně je někdy více. Dítě, které bude mít k dispozici 5 základních barev (bílá, žlutá, červená, modrá a černá), bude přímo donuceno si barvy míchat. Při hodinách, jež byly zaměřeny tímto směrem, jsem u dětí pozoroval zájem, radost z tohoto způsobu práce a tím i vysokou aktivitu, která se přirozeně odrazila i ve výsledcích. Pastel je nejslaběji pojenou malířskou technikou, často se pracuje pouze s čistým, jemně rozemletým a lisovaným pigmentem. Ostatní pigmenty bývají lisovány po malém přídavku klihové vody nebo jiného silně zředěného pojiva, někdy z optických důvodů i běloby. Proto drceným pastelem můžeme v případě potřeby nahradit i čistý práškový pigment. Pastelová technika má řadu předností, díky slabému pojení sice i nevýhod, s nimiž si však dnes již většinou umíme poradit. Výhodou je snadná použitelnost, ovladatelnost a lehkost. Je proto vhodná i při výuce výtvarné výchovy. Malovat, lazurovat, stírat, roztírat a další operace můžeme provádět bez omezení, se kterými musíme počítat třeba u olejomalby. K malbě navíc kromě podkladu a barev nepotřebujeme žádné další prostředky a nářadí. Malba má velmi příjemný, sametový povrch, často přirovnávaný k hebkosti motýlích křídel. Nevýhodou je minimální odolnost k otěru, povětrnosti a opticky nestálé barvy jsou zde více vystaveny působení světla, vzduchu, obsahujícímu různé zplodiny, a stárnutí. Malujeme zásadně na drsný povrch. Používají se speciální papíry, které nahradíme kladívkovou čtvrtkou, zdrsněnou jemným smirkovým papírem. Dobře se maluje i na jemné plátno, výborných výsledků jsem dosáhl při použití sametu. Částečky pigmentu dobře ulpí mezi jeho vlákny, navíc lze využít jeho barvy stejným způsobem, jakým s barevnými podklady pracovali umělci v období šerosvitu. Pro školní praxi je pastel velmi vděčná technika. Malovat budeme nejčastěji na kladívkovou čtvrtku zdrsněnou smirkem. Definitiva stačí zapaspartovat.

15. Moře. Podmořský život. Různé odstíny barev modré, pestré barvy podmořských živočichů. Úvod: Imprese diapozitivy, přírodovědný film o vodních živočiších, knížky. Časový plán dvě hodiny. Hudba: J. M. Jarre.

16. Kniha džunglí - temperové barvy. Orientace na barevné vnímání -mnoho odstínů zelené barvy, živočichů, pestré barvy květin atd. Tropický prales hýří barvami a tóny. Úvod: Imprese četbou knihy. Časový plán dvě hodiny. Hudba: Ravi Shankar.

17. Soutěž: Komu se na čtvrtku podaří namíchat nejbohatší paletu tónů. Čas 20 min.

18. Hra: Sestav pořadí oblíbenosti barev. Popiš pak, která barva pro tebe znamená jaké pocity nebo představy - samozřejmě se asi neshodnete a různí lidé budou mít se stejnou barvou spojenoé různé pocity. Ale sdělte si je.  Čas 15 min tvorba, 15-20 min. devata.

19. Hra: Představ si, že ty, tví spolužáci a kamarádi, rodiče atd. jste se proměnili v barvy. Zkus namíchat každému jeho odstín, který si myslíš, že se k němu nejlépe hodí. Čas 15 min.

20. Drak. Malba temperovými barvami kombinovaná s koláží. Materiál: tempery, kousky staniolu, disperzní lepidlo. Úvod: Imprese čtením pohádky, např. J. R. R. Tolkien - Hobit. Tělo draka kombinujeme lepením staniolových »šupinek« draka s malbou. Časový plán 1 - 2 hodiny. Hudba: Dead Can Dance.

21. Cesta do pravěku. Temperové barvy. Formát A3. Úvod: Imprese filmem Cesta do pravěku, knížky o pravěku (Štorch, Augusta...) Úvod: Namalujte to, co byste rádi viděli na cestě do pravěku vy. Jak si představujete, že to u nás tehdy vypadalo. Časový plán dvě hodiny. Hudba: P. Gabriel - IV.

22. Namaluj, co slyšíš. Temperové barvy. Formát 4 až 8 ks A5. Úvod: Namalovat můžeme nejen věci, lidi, zvířata atd., ale i pocit. Třeba pocit, který v nás vyvolá poslouchání hudby. Pustíme si několik ukázek hudby asi po 5 - 10 min a váš úkol bude vždy vybrat barvy, které se k té hudbě budou hodit, a namalovat něco, co se vám bude zdát, že připomíná hudbu, kterou při tom budeme poslouchat. To něco může být jakákoliv věc, ale také jen abstraktní tvary a skvrny - podle toho, co ve vás hudba vyvolá; jemná melodie může v někom vyvolat pocit jemných barev a měkkých předmětů, hudba dramatická velké jasné skvrny apod. Časový plán celkem 4-8 x 5-10 min., tj. 20 - 80 min. Hudební ukázky by měly být velmi pestré, např.:

A. Dvořák - Stabat Mater

D. Bowie - Heroes, Let's Dance

L. Janáček - Glagolská mše (postludium)

The Cure - Kiss me Kiss me (Fight)

W. A. Mozart - Malá noční hudba

B. Martinů - Sinfonieta

J. S. Bach - Koncert d moll pro housle, hoboj, smyčc. orch., Toccata a fuga d moll

23. Jaro. Temperové barvy. Formát A4. Úvod: Imprese z procházky jarní přírodou. Děti mají za úkol namalovat jaro - tj. přírodu na jaře. Musí při tom vybírat »jarní« paletu tónů a zkusí malovat i ty věci, které asociaci jara vyvolávají.

24. Dvanáct měsíčků. Temperové barvy. Formát A3. Ilustrace k pohádce. Úkol: Kolem ohně sedí 12 měsíčků, jak to ale udělat, aby bylo hned poznat, který je který? Každý měsíček má kolem sebe věci, jež jeho vládu připomínají, a každý měsíček (jeho vlasy, šaty atd.) má barvu typickou pro své období. Úkol dětí je tedy nejen malovat, ale hlavně vybrat každému měsíčku správné atributy a barvy. Časový plán dvě hodiny. Hudba: C.Debussy: Faunovo odpoledne, Odrazy ve vodě.

25. Na Marsu. Temperové barvy. Formát A4 - 3. Úvod: Marčané mají svoji planetu velmi zvláštní. Bydlí ve velikých homolích, které jsou různě barevné, takže svůj dům tu každý pozná podle barvy. Některé domy také mají tvar květiny, žehličky nebo jiných předmětů. Mezi tím vším roste marčanská zeleň, která vypadá úplně jinak než na Zemi. Časový plán 2 hodiny. Hudba: Depeche Mode, M. Oldfield, J. M. Jarre.

Kresba

Kreslicí prostředky nejčastěji představují: tužka, různá pera, fixy, mastný pastel, ale ze použít i suchý pastel, uhel, sépii, rudku apod. Tužka má různé stupně tvrdosti a podle nich i použití. Proto uvádím přehled prodávaných tvrdostí a jejich typické aplikace. Vyhraněné grafické typy žáků mohou kresbu tužkou zvládat poměrně úspěšně. Jde o velmi jednoduchou a snadno dostupnou techniku umožňující přesnou lineární kresbu. Při aplikaci do výtvarné výchovy na základní škole volíme raději kresbu dřívkem nebo vypsaným fixem, namáčeným do tuše, než kresbu perem nebo dokonce redisperem. Kresbu perem děti v nižších ročnících technicky nezvládnou, na pero zpravidla příliš tlačí, čímž vzniká kresba velmi křečovitá a neestetická, a je velká pravděpodobnost zašpinění práce tuší. Kresba redisperem postrádá jakoukoli lehkost, je tupá a plochá. Půjde-li nám o dobře provedenou kresbu, mohou děti použít přímo i tenké fixy, s nimiž jsou zvyklé pracovat, a práce s nimi je navíc oproštěna od komplikací při manipulaci se skleničkou tuše. Dobře se žákům pracuje i s rákosovým perem nebo šikmo seříznutým brčkem. (V některých třídách odebírají žáci ke svačině tzv. trvanlivé mléko, k němuž je baleno i šikmo seříznuté brčko, přímo se vybízející k aplikaci ve výtvarné výchově.) Zajímavě působí i použití rozfoukávání tušové kresby, skvrny apod. Další oblastí, kde lze úspěšně kombinovat techniky, je akvarel - kvaš - pastel, doplněné kresbou. Kolorovaná nebo lavírovaná kresba tuší je často užívanou a poměrně vděčnou kombinací. Spojuje totiž kresebnou přesnost, dokonalé vyjádření tvarů, věcí a barevnost vyjadřující jejich charakter. Stačí si připomenout, kolik ilustrací, především vědeckých, je provedeno touto technikou. Kolorovat i lavírovat kresbu lze úspěšně akvarelem, kvaší i pastelem. Oprostíme-li se od závislosti na přesné kresbě, zkusíme zapouštět tušovou kresbu do vlhkého podkladu. Použijeme-li místo dřívka štětce, lze se dopracovat jemných nuancí světel a stínů. Při této technice učíme žáky využívat i náhodně vzniklé efekty. Chceme-li projev ještě obohatit, podmalujeme pastelem rozpuštěným ve škrobu a do mírně vlhkého zapouštíme. Pochopitelně je možné podmalovat tušovou kresbu temperou, kvaší nebo pastelem a kresbu provést do suchého.

26. Aladinova lampa. Technika tuš a pero; možné tenké černé fixy, kombinace s koláží, kolorování. Formát A4 (A3). Úvod: Každý si přinese z domova nějakou lampu, svítilnu, baterku. To jsou kouzelné lampy, ve kterých bydlí džin a vyplní majiteli všechna přání. Úkolem je tedy jednak co nejvěrněji v přirozené velikosti nakreslit kouzelnou lampu, jednak kolem ní přání, které by džin měl vyplnit. Časový plán 1 - 2 hodiny. Hudba: Tanita Tikaram.

27. Město, jak bych ho chtěl mít. Technika - kresba tužkou, perem (mikrofixem), pastelkami. Možné je použít za podklad fotografii, obrázek v novinách a ten pak překreslit, změnit. Formát A4, event. koláž obrázků na formát A3. Úvod: Lze použít obrázky nebo vyrazit s dětmi na nějaké místo, odkud je dobrý přehled. Úkol je nejen nakreslit, ale snažit se představit si, co vše by se dalo zlepšit, změnit; tedy nakreslit jakousi vizi ideálního stavu. Časový plán dvě hodiny.

28. Jeskyně pravěkých lidí. Technika - kresba voskovkou, křídou, temperou. Formát A3 - A1 (balicí papír). Úvod: Imprese četbou knížky o pravěku (Lovci mamutů), obrázky z tvorby přírodních národů - Pijoan I., A. Lommel: Pravěk a umění přírodních národů, Altamíra, Vzestup člověka atd. Děti se na tuto hodinu stanou takovými pralidmi. Z různých odstřižků, novin, spínacích špendlíků atd. si na sobě nejdříve vyrobí »pravěké oblečení«. Potom balicím papírem potáhnou stěny třídy, čímž ji změní v »jeskyni«. Posledním a nejdůležitějším úkolem je vyzdobení jeskyně kresbami zvířat, loveckých scén, ornamenty atd. Součástí může být i hra na pravěké nástroje - flétny, okarinu, bubny z prázdných krabic, kbelíku apod., vymýšlení pravěké písně s textem o lovu mamutů a zubrů, soutěž ve střelbě na prazajíce (krabice na židli u tabule) z luku a jiné pravěké radovánky. Časový plán 2 - 5 hodin. Hudba: L. Anderson, Phill Glass, vlastní zpěv a hra na nástroje.

Dva čtyřhodinové bloky jsme bezprostředně po probírání tématu neolitu věnovali výzdobě jedné ze tříd. Inspirací nám byl Lommelův Pravěk a umění přírodních národů, Pijoanovy Dějiny umění - díl 1, Larousse - Dějiny umění, díl 1 a Ilustrované dějiny světa díl Úsvit civilizací. Většinu obrázků jsme volně kopírovali (lehku kresbu tužkou jsme vymalovávali temperami) a v závěru jsme většině maleb přidávali patinu: vlhkou houbou jsme lehkým poklepáváním na malbu a okolí vytvářeli iluzi nerovného povrchu jeskyně. Momentálně máme jednu ze tříd dokonale od podlahy ke stropu pokrytou neolitickými malbami (převažuje Tassílí a Altamíra...). Během prací jsme si stihli nejen poslechnout dávku krásné hudby, ale i mnoho si povědět o malbách samotných, »falešné« Lascaux, kam Francouzi vodí turisty, jak krásně se v pravěku možná žilo apod.

S jinou skupinou dětí jsme během »středověku« ve dvou podobných blocích za poslechu Rožmberské kapely stačili pomalovat třídu erby (inspirací nám byl sál v Jindřichově Hradci), Dürerovskou smrtkou a vedutou obléhaného hradu.

29. Obživlý penál. Kresba tužkou, perem (kolorování). Formát A4. Úvod: Představte si, že všechny předměty ve vašem penálu obživly a vydaly se na procházku. Nakreslete je co nejvěrněji na takové procházce. Časový plán 1 hodina. Hudba: Art of Noise.

30. Jaké bude moje povolání. Formát A4 - A3. Techniku můžeme ponechat výběrovou - kresbu nebo malbu. Tematická práce - nakresli nebo namaluj sebe a prostředí, kde chceš pracovat. Časový plán 1 - 2 hodiny. Hudba: Hromek: Keltská kytara.

31. Ostrov. Kombinovaná technika - pero (fix), malba, koláž. Formát A3. (Plus event. A4.) Úvod: Po poněkud výstředním prastrýci jsi zdědil ostrov v Tichém oceánu. Je to poměrně malý ostrůvek, na kterém je písčitá pláž, studánka s potůčkem, džungle a skály uprostřed. Skoro jako z knížky Tajuplný ostrov nebo Dva roky prázdnin. Máš teď za úkol vymyslet a nakreslit, jak by sis představoval zařízení, kdyby ses tam měl přestěhovat. Někomu bude stačit jen obrázek ostrova, ale někomu ne a bude si chtít nakreslit plán ostrova, plán svého obydlí atd. Časový plán 2 hodiny. Hudba: Sting, B. Marley, E.Grant.

32. Klobouk. Kresba perem a tuší (kolorovaná). Formát A4. Úvod: Klobouky, které lidé nosí, jsou velmi fádní - všechny jsou si podobné. Vymysli alespoň 8 nových a neobvyklých modelů klobouků, jaké nikdo druhý nebude mít. Časový plán 20 - 30 min. Hudba: W. A. Mozart - Malá noční hudba, A. Dvořák - Humoresky.

33. Móda pro 21. století. Kresba pastelkou, event. malba, kombinace malby a konturování. Formát A3. Úvod: Móda je velmi proměnlivá, kdo ví, co se bude nosit za rok, natož za 10 let. Určitě to bude oblečení velmi pohodlné, příjemné na nošení, bude z lehkých a příjemných materiálů a velmi pestré - každý bude chodit v tom, co mu bude příjemné. Zkuste vymyslet alespoň 8 takových módních návrhů pro 21. století. Můžete jako jejich součást vzít i účes. Časový plán 1 hodina. Hudba: A. Dvořák - Slovanské tance.

34. Potápěčský skafandr. Kresba tužkou a voskovkou. Formát A3. Úvod: Potápěčský skafandr je velmi nudný. Zkusíme vymyslet několik nových modelů skafandru, které by byly barevně i tvarově zajímavé. Každý proto nakreslí několik potápěčů v nových skafandrech při práci pod vodou. Nejprve je nakreslíme tužkou, potom voskovkami a nakonec hodně vodovou temperou nebo vodovkou namalujeme vodní prostředí, abychom viděli, jak jim skafandry budou slušet pod vodou. Časový plán 2 hodiny. Hudba: Pink Floyd - Wish You Were Here.

35. Podobizna. Každý si připraví nějakou, nejlépe vlastní fotografii, kde bude výška obličeje asi 5 cm. Dále bude potřebovat pastelky a nůžky. Formát A4. Úvod: Z fotografie si vystřihneme obličej a vyzkoušíme, jak se umíme měnit. Fotografii si položíme na papír, dokreslíme k ní vlasy a oblečení, ale úplně jiné vlasy, než byly ty původní. Můžeme si nakreslit a vystřihnout i vousy, knír atd. a zkusit z jedné osoby pouhou změnou účesu a oblečení vytvořit nejméně osm různých lidí. Která podoba se vám zdá nejzajímavější? Která se vám nejvíce líbí? Časový plán 1 - 2 hodiny. Hudba: B. Britten - Sinfonietta, Simple Symphony.

36. Indiáni, pomalování těla. Barvy na tělo. V červnu můžeme s dětmi provést indiánskou hodinu VV, nejlépe v přírodě. Děti si z různých odstřižků a spínacích špendlíků vytvoří »indiánské oblečení«, potom se temperou ozdobí tak, jak to dělali Indiáni - po celém těle. Takto vyzdobení mohou zpívat »indiánské« písně, závodit na »indiánské« opičí dráze apod. Indiáni také mohou vymyslet vlastní »indiánské« písmo, které by bylo hezké a přitom dobře srozumitelné. Časový plán 3 - 4 hodiny.

37. Co by bylo, kdyby... Kresba tužkou (mikrofixem) kombinovaná s koláží. Materiál: kreslicí potřeby, nůžky, lepidlo, časopisy, noviny. Úvod: Zkusíme si představit, co by bylo, kdyby lidé uměli létat, procházet zdí atd. Nakreslíme, můžeme při tom použít i kombinaci s koláží, nějaký vtipný obraz, který by to zachytil.Časový plán 1 - 2 hodiny. Hudba: I. Stravinskij - Petruška.

38. Kreslený vtip. Technika - kresba tužkou (mikrofixem). Humor má mnohé shodné prvky s tvořivostí. Mimo jiné moment vhledu, »aha« moment. Úvod: Děti vyprávějí různé situace, které zažily a které se jim zdají komické. Tím jsou motivovány pro převedení těchto situací do podoby kresleného vtipu. Je komická situace vždy dobrým vtipem? Musí vtip zachycovat situaci, ve které se účastníci cítí vesele? Zkuste udělat několik variant na formáty A6 - A7. Společně vyberte a vystavte úspěšné pokusy o kreslený vtip. Časový plán 1 hodina. Hudba: L. van Beethoven - Klavírní sonáty.

Fotografie

Děti zhruba od 10 let se mohou aktivně věnovat fotografování. Zpočátku jim k tomu stačí ten nejjednodušší a nejlevnější fotoaparát. Úkoly, které jim dáváme, by měly být zaměřeny spíše na rozvíjení citlivosti k okolí, umět si najít zajímavé motivy a v nejhrubších rysech se seznámit s vlastnostmi fotografie: co a jakým způsobem vůbec lze zachytit. Později - kolem 7. - 8. třídy - lze dětem koupit vybavení úměrné jejich zájmu a schopnostem, ve škole by také měl fungovat fotografický kroužek (na naší škole máme fotografování jako jeden z nepovinných předmětů), kde se naučí fotografie vyvolávat, komponovat apod. Vedoucí kroužku by měl dětem poskytnout základní informace o technice, optice a jiných věcech, které budou při fotografování potřebovat. Žákům, kteří tuto možnost fotografického kroužku nemají, jsou určeny následující informace a výtvarná cvičení: Naší nejlepší publikací, určenou zájemcům o fotografování, je Fotografie od Miloslava Stibora, která vyšla v SPN. (V době třetího vydání je výborných knih na trhu několik...) Dobrý fotoaparát by měl umožňovat ruční nastavení clony a času, výměnu objektivů a měl by mít vestavěný pomocný expozimetr. Vynikající a levný fotoaparát pro začátečníky a mírně pokročilé je Praktica Super TL (a ko kupodivu i na konci tisíciletí – doslova za pár šupů k němu nakoupíte jakoukoli optiku a začátečníkovi dává možnost naprosté manuální kontroly všeho, co se děje a tak i možnost se něco naučit), ovšem úplný začátečník se spokojí i s tím nejlevnějším a nejjednodušším vybavením.

39. Zátiší

Zkus doma z úplně obyčejných věcí sestavit malé zátiší, vyzkoušej řadu variant, úhlů pohledu a různých osvětlení. Zkuste ve třídě udělat malou výstavu z těch, které společně vyberete jako nejzdařilejší.

40. Mraky na obloze jsou neopakovatelné. Někdy se povedou takové podmínky, že jsou mraky jako hromady peřin nebo šlehačky a svítí do nich slunce, takže jsou krásně plastické, jen do nich skočit.

Zkuste vyhlásit dlouhodobou soutěž (půl roku) o nejhezčí fotografii (černobílou) oblohy. Při fotografování oblohy zkuste dát před objektiv červený filtr nebo alespoň červený staniol a porovnat výsledky bez filtru a s filtrem. Počítejte ovšem s tím, že vám ztemní snímek, je třeba snížit clonu. Udělejte si z vítězných fotografií malou výstavu.

41. Obyčejné věci

Krása se kolikrát ukrývá ve věcech na první pohled nezajímavých: Oprýskaná omítka, hrníček, potrhané linoleum, trávou zarostlá dlažba, politý asfaltový chodník atd. Zkuste hrát takovou hru na fantazii. Kdo najde hezký nebo zajímavý pohled, fotografii na nejnepravděpodobnějším místě.

Grafika

42. Razítko. Nejjednodušší razítko můžeme vyrobit z plastelíny nebo moduritu - to můžeme i uvařit a nechat ztvrdnout. Uválíme podložku asi 5 x 5 cm, tlustou 1 - 2 cm a do hladké strany vyryjeme buď svoji značku, pečetítko nebo jednoduchý stylizovaný obrázek. Tisknout bude vystupující plocha. Časový plán 1 hodina. Hudba: Police - Synchronicity.

43. Otisk předmětu. Experiment s frotáží. Poznat zvíře nebo člověka podle stopy dokázali už staří lovci. Jenže takovou »stopu« umí zanechat skoro každý předmět. Vyzkoušíme takovou hru: Na lavici položíme minci, na ni měkký papír a měkkou tužkou minci přes papír přejíždíme. Na papíru se nám mince objeví krásně obtisknutá. Podobně lze obtisknout záclonu, penál, list stromu, podrážku bot atd. Vyzkoušejte, co je všechno možné obtisknout. Jaké obtisky se vám líbí nejvíce? Co připomínají? Zkuste obtisk použít a dokreslit do něj to, co si myslíte, že by se tam hodilo.Časový plán 1 hodina. Hudba: A. Dvořák - Symfonie č. 8.

44. Sádroryt. Materiál: sádra, miska od polárkového dortu, štětec, rýtko, pro učitele váleček na barvu, rovná deska (podložka na modelování). Ztvrdlá sádra je mnohem snáze zpracovatelná než lino nebo dřevo. Základní destičku získáme tak, že sádru rozmícháme v misce od polárkového dortu, tu zakryjeme svrchu sklem nebo plastovou podložkou na modelování. Potom misku otočíme dnem vzhůru. Získáme po zatvrdnutí destičku sádry, která bude rovná - podle desky a bude mít čtvercový tvar podle misky. Do této desky ryjeme nejlépe druhý den po zatvrdnutí, použijeme k tomu kapesní nůž nebo tenký šroubovák. Sádroryt lze aplikovat pro tisk z výšky i tisk z hloubky. Při tisku z výšky bude tisknout původní plocha, při tisku z hloubky vyrytá místa. Při obojím musíme počítat s tím, že na výsledném tisku dojde ke stranovému, zrcadlovému převrácení. Tisk z výšky: Válečkem naneseme barvu na vystouplá místa. Použijeme při tom raději barvu olejovou než temperovou, protože ta velmi rychle zasychá a hůř se s ní tiskne. Potom položíme papír, na který chceme tisknout, na měkkou podložku, plsč, molitan a lehce přitiskneme sádrovou desku. (Při velkém přítlaku by se rozlomila.)

Tisk z hloubky: Umělohmotnou stěrkou vetřeme do vyrytých míst barvu. Tiskovou formu necháme ležet tisknoucí stranou vzhůru, přiložíme papír - buď měkčí nebo mírně vlhký a měkkým předmětem (hadřík) jej na všech místech vtlačíme do vyrytých drah - tím na něj naneseme barvu z formy. Tento druh tisku dává zajímavější výsledky, ale je třeba si dát více záležet s formou - čím hlouběji bude prorytá stopa, tím intenzívnější bude barevný nános. Celkově se dá říci, že čím bude rytina jemnější a pečlivější, tím hezčí a zajímavější bude výsledek. Lze začínat tak, že kresbu si měkkou tužkou nakreslíme na sádrovou destičku a potom, v případě tisku z výšky, vyrýváme bílá místa, při tisku z hloubky místa pokreslená. Pevnost sádrového štočku lze ovlivnit jeho tlouščkou - sádra by měla zaplňovat pokud možno celou misku až po okraj, zalitím gázových proužků do hmoty sádry nebo zalitím drátu do sádry. Chceme-li urychlit tuhnutí, mícháme sádru z osolené vody (asi 1 polévková lžíce na litr vody), chceme-li získat sádru pevnější, namícháme ji z roztoku disperzního lepidla ve vodě (1 díl lepidla : 5 dílů vody), např. Solakrylu. Tím se asi pětkrát zvýší pevnost odlitku, ovšem současně se doba tuhnutí prodlouží na dvoj, až trojnásobek. Podrobnosti o grafických technikách viz skripta C. Bouda: Grafické techniky. Časový plán 1 -2 hodiny. Hudba: Pink Floyd - A Momentary Lapse of Reason, Ummagumma.

Monotypy a techniky podobné grafice

45. Sgrafito. Materiál: viz sádroryt, učitel navíc lak, ředidlo, štětec na lak. Připravíme si podobnou sádrovou desku jako na sádrokryt. Její hladkou a »lícovou« stranu nabarvíme nějakou tmavší barvou - temperou, tuší nebo olejovou barvou, tu bychom však museli nechat asi týden schnout. Úvod: Budeme dělat ozdobný kachel (např. do koupelny). Dříve se takové kachle používaly do kuchyně, na kachlová kamna atd. Na ručně vyráběných kachlech je zajímavé, že jsou každý jiný a na každém mohou být i jiné obrázky nebo ornamenty. Na nabarvenou stěnu kachle si lehce tužkou nakreslíme motiv a potom ho pomalu a pečlivě vyryjeme, podobně jako při sádrorytu. Získáme dvoubarevný plastický motiv vyrytý do »kachle«. Aby byl vzhledově bližší opravdovým kachlům, nalakujeme ho bezbarvým lakem - buď nitrolakem (ředí se acetonem) nebo liholakem (ředí se lihem), které dávají povrch podobný glazuře. Časový plán 2 hodiny. Hudba: J. Rodrigo- Concierto di Aranjuez.

46. Zakletý zámek. Vosková rezerva. Materiál: voskovky, tuš, rýtko. Podkladem je čtvrtka formátu A5, kterou navoskujeme - k tomu můžeme použít svíčku nebo světlé voskovky, průběžně můžeme měnit jejich barvy v pruzích, spirálách nebo zcela nepravidelně. Když je podklad úplně pokrytý vrstvičkou vosku, celý jej zabarvíme tuší. Tím získáme černou čtvrtku A5. Necháme ji uschnout (nejméně 15 min) a zatím se věnujeme motivačnímu úvodu. Potom prorýváme tužkou nebo nějakým hrotem vrstvu tuše a získáváme světlou kresbu na černém pozadí. Úvod: Imprese četbou pohádky, vyprávěním o nějakém »záhadném« zámku v okolí atd. Časový plán 2 hodiny. Hudba: W. A. Mozart - Requiem.

Experimentální techniky

47. Motýl. Experiment se zapouštěním do klovatiny. Materiál: tempery nebo vodové barvy, klovatina. Formát A5. Na čtvrtce vytvoříme klovatinový podklad a do mokrého okamžitě zapouštíme barevné skvrny, chceme-li symetrický výsledek, čtvrtku v půlce přeložíme a obě poloviny se vzájemně obtisknou. Úvod: Každý se bude snažit umět interpretovat své dílo, říci, co mu připomíná. Časový plán 20 min. Hudba: B. Bartók - Podivuhodný mandarín.

48. Rozfoukaná kaňka. Materiál - tuš, temperové barvy, pero, (mikrofix). Formát A4. Na čtvrtku kápneme kaňku tuše, čtvrtkou pak otáčíme do různých směrů a snažíme se kaňku rozfoukat do co nejpodnětnějších a nejbohatších pramínků. Po uschnutí dokreslíme a domalujeme podle individuální interpretace. Úvod: Rozfoukaná kaňka je pouze východiskem, otáčíme si ji před sebou a hledáme, ve které poloze by se nám nejvíce líbila a kde nás nejvíce inspiruje k další výtvarné aktivitě. Někdo ji dotvoří do podoby pohádkových zvířat, někdo stromů, někdo v kaňce najde plán ostrova. Vše záleží na vlastní fantazii, bohatosti a originalitě představ. Každý může vytvořit i několik variant a několik rozfoukaných kaněk.

Časový plán 2 hodiny. Hudba: Siouxsie - Peepshow, Juju.

49. Kaleidoskop. Materiál - tužka nebo uhel, event. temperové barvy, barevné papíry, nůžky. Formát A4 - A3. Nejdříve barevné papíry nastříháme na různě velké a různě tvarované kousky. (Průměrná délka stran asi 5 - 7 cm.) Každý jiný. Potom hromádku těchto odstřižků z výšky asi 70 cm vysypeme na zem. Vznikne nám obrázek podobný pohledu přes kaleidoskop. Děti se budou snažit obcházet »kaleidoskop« z různých stran a hledat, co by jim spleč odstřižků připomínalo. Děti spolu mohou své názory konzultovat, dokonce jeden »kaleidoskop« může použít několik dětí, každý v něm najde jinou inspiraci. Potom vezmou papír a nakreslí si na něj ty ústřižky, které jim ve skladbě »kaleidoskopu« připadají podstatné, a dotvoří obraz podle své představy. Cílem jsou pochopitelně bohaté představy vyvolané neurčitými stimuly. Podobným stimulem nám mohou být obrazce na linoleu, mraky na obloze, záclona atd. Časový plán: 2 hodiny. Hudba: B. Smetana - Má vlast.

50. Dotváření neurčitých stimulů. Kresba, event. kombinovaná s temperou. Formát - několik ústřižků A5 - A6. Rozvoj tvořivosti lze stimulovat třemi hlavními druhy úkolů: Změna existujícího, dotvoření neurčitých stimulů a vytvoření neexistujícího. Občasné zadávání dotvářecích úloh má tedy velký význam. Neurčité stimuly mohou mít velmi jednoduchou kresebnou podobu, nejčastěji je bude učitel kreslit křídou na tabuli. Stimulem mohou být dvě šipky proti sobě, dva kroužky vedle sebe, 6 teček řazených do kruhu, dvě vlnovky nad sebou atd. Tedy jednoduchá kresba, která vyžaduje vlastní interpretaci a »dotvoření«. Úvod: Na tabuli máte 1-4 různé náčrtky, zkuste se zamyslet, zasnít nad každým zvlášč a zkuste si představit něco, co vám připomíná. Obkreslete si je do sešitu (na papír) a dokreslete (domalujte), co si myslíte, že v nich schází (např. dva kroužky vedle sebe mohou připomínat oči, brýle, kola, auta, bicykl atd.), aby obrázek byl úplný. Záleží na originalitě a vtipu, s jakým náčrtek využijete, snažte se, aby vaše řešení bylo úplně jiné než řešení ostatních dětí ve třídě. Časový plán cca 10 minut na jeden stimul. Hudba: Beatles. Úkol pro učitele: vymyslete a nakreslete si po straně tohoto textu minimálně 12 takových stimulů, které postupně využijete.

51. Otisk palce. Technika: kresba do barevných otisků. Materiál: tempery nebo vodovky, kreslicí potřeby - tužka, mikrofix. Formát A5 - A4. Úvod: Každý si zkusí namočit prst, např. palec, do barvy a obtisknout ho na papír. Otisk by měl zanechávat jemné čárky a spirálky - kresbu na prstu. Zkus do tohoto otisku něco dokreslit, aby vznikla jednoduchá a vtipná kresba (třeba myšky). Můžeme tisknout nejrůznějšími barvami a můžeme si vybrat různé prsty. Lze obrázek kombinovat z několika otisků a kresby atd. Hlavní je, aby i ve výsledném obrázku byl zřetelný otisk prstu a kresba okolo byla co nejjednodušší. Vymysli alespoň 5 zvířat či jiných obrázků, které vytvoříš touto technikou. Časový plán 1 hodina. Hudba: N. A. Rimskij-Korsakov - Šeherezáda.

52. Benzínové skvrny. Technika - kresba kombinovaná temperou. Materiál: kreslicí potřeby, tempery; učitel navíc široká miska, benzín (terpentýn), olejové barvy. Formát A4 - A5. Příprava učitele (nebo starších žáků): Do misky naleje vodu, na její hladinu olejové barvy zředěné na vodovou konzistenci. Lze použít jednu barvu nebo kombinovat několik barev. Na tuto barevnou hladinu vždy položíme čtvrtku. Ta na sebe okamžitě obtiskne divoké obrazce z vodní hladiny. Čtvrtky necháme oschnout; podle potřeby lze na sebe obtisknout několik různých struktur. Úvod: viz úloha 43, 48. Dotváření náhodných struktur. Časový plán 2 hodiny. Hudba: M. Oldfield - Tubular Bells, Amarok, Islands atd.

53. »Rytina« do alobalu. Kombinace technik. Materiál: alobal, tupá tužka (rýtko s oblým hrotem), lepidlo, krém na boty nebo tuš, hadřík. Formát A6 - A7. Alobal, lépe silnější (např. vyhlazený a vyrovnaný aluminiový tácek nebo tácky prodávané pod pečivo) nalepíme Herkulesem na čtvrtku. Do tohoto podkladu vytlačíme kresbu. Potom alobal zalijeme tuší nebo potřeme černým krémem na boty. Tuš po zaschnutí setřeme vlhkým hadříkem. Krém na boty sirkou zapálíme - rozteče se do vyrytých drážek; pak ho sfoukneme. Obojí metoda nám udělá na rytině »patinu«, zdání starobylosti. Úvod: Budeme dělat napodebení rytiny, může to být pečeč, erb nebo vazba, jakou měly staré gotické knihy. Pečlivá a jemná rytina bude vypadat mnohem věrohodněji, intenzitu barvy určí nejen šířka, ale i hloubka stopy. Časový plán 2 hodiny. Hudba: N. Paganini - Capriccies, C. Saint - Saens - houslový koncert.

 

Z knížky Škola hrou (1991)

    Rozdělte se s ostatními