Na několika místech jsem narazil na obavu učitelů z Internetu a počítačů: Děti sedí u kompjůtrů pořát, to za nás nebylo. Když narazí na něco, co neznají, místo do Ottova slovníku nebo učebnice jdou koukat na výsledky Googlu nebo Wikipedii. Referáty řeší klávesami Ctrl+C a Ctrl+V. Jak tomu zabránit?!

Existuje řada názorů na to, jak má vypadat vzdělání – a to jak po stránce metodické, formální, organizační, tak i po stránce obsahové. Různá pojetí se různou měrou opírají o různé racionální či neracionální argumenty. Specifické na společenských vědách přitom je fakt, že není možné jednoznačně konstatovat, co je „pravda“ a co je „nepravda“ – tak jako to lze třeba v matematice.

Važ si lidí, kteří si zpívají, když jsou sami.

R. Browning

Asi bych se měl pokusit odpovědět na několik otázek a připomínek, které mi často kladou někteří kolegové, když slyší, vidí, nebo přečtou cosi o dězepisu, projektech a herních metodách, které nezřídka používám.

Když se dělíš, stavíš mosty přes propast osamění.

A. de Saint Exupéry

Aby nebyla stále řeč o osobnosti dítěte, je třeba zmínit osobnost učitele: nejdůležitější článek školy. Ve starém Řecku nebylo ani tak podstatné, do jaké školy dítě chodí, ale k jakému učiteli. Dobrý učitel býval vážený a štědře placený, k učitelům patřili největší filosofové a matematici starověku.