Sběrači

Udělalo se hezky a pražské ulice jsou zase plné lovců a sběračů. Ptáte se, kohože?
Kdykoli zamířím přes centrum Prahy, narazím nejméně na jednu partu středoškoláků (častěji středoškolaček), kteří tu vybírají peníze na jakési bohulibé účely. Není výjimkou, když jedny potkám na Hradčanské a úplně jiné na Můstku, přičemž Jindřišskou obchází další parta. Prodávají klíčky, kytičky, sluníčka, medvídky a výtěžek posílají na děti opuštěné, nemocné, postižené… Vzhledem k té frekvenci je fascinující, že ještě něco vůbec vyberou, protože já jsem se naučil říkat „Nechtěl!“ jakmile slyším líbezné a několikrát denně slyšené „Nechtěl byste přispět…?“

Že ještě nikdy nevybírali na děti mimořádně nadané nebo na rozvoj Akademie věd je problém úplně jiný – a nemyslím, že okrajový. Nějak naší kultuře schází sebezáchovný pud investovat a raději „pomáháme“. Ale nebudu odbíhat. Teď nechci zpochybňovat cíle jejich aktivit. Myslím, že většinou jde o neziskovky, které svou aktivitou jen suplují nefunkčnost jakési části našeho státem řízeného vzdělávacího, zdravotního nebo sociálního systému, ale možná, že své místo mají, a předpokládejme, že sbírka jde na účely nejen bohulibé, ale i smysluplné.

Zcela jinak je to ovšem s metodou, jak se na tyto věci přispívá. Tak předně – zvláštní je, že tolik středoškoláků se může celé dny, evidentně s posvěcením školy, potloukat po Praze a – řeknu to naplno – žebrat. Účel na podstatě nic nemění. Znamená to, že jejich učitelé berou na vědomí, že je to lepší než jejich nudné hodiny? Nebo jde o nový trend a jako nepovinný předmět gymnázia bylo zařazeno Cvičení z žebrání? Ti středoškoláci se tím učí, že oním žebráním peníze prostě nějak „vzniknou“, protože lidé jsou „hodní“ a že žebrání o peníze je vlastně docela relevantní zdroj příjmu. (Možná jejich učitelé počítají s tím, že absolventům jejich škol stejně nic jiného nezbude, tak se naučí aspoň něco pro život.) Každopádně to považuji strašlivou chybu.

Ve své podstatě bych nic nenamítal, kdyby dotyční studenti šli přes víkend na brigádu a takto (prací) vydělané peníze poslali na konto dotyčné sbírky. Dokonce bych nenamítal, kdyby tito středoškoláci na týden zamířili na brigádu kamsi do kanceláře nebo za pokladnu v hypermarketu v rámci chytře vymyšleného vzdělávacího projektu místo standardní výuky. Zkusil jsem to jedné takové slečně navrhnout, ale ta se na mě utrhla „Vy si myslíte, že to nedá práci z těch lidí něco dostat?!“ Inu myslím. Myslím, že jakkoli může být žebrání namáhavé, je něco zcela jiného než práce. A přišlo mi šílené, že to té slečně zatím nikdo (její učitelé?) nevysvětlil. A tak až za vámi studenti s podobným nápadem přijdou, nechcete to využít jako příležitost?