Největší zlo dnešního řádu není chudoba a utrpení, jež způsobuje, ale to, že tolik lidí koná zaměstnání, jež jim nevyhovuje, a koná je jen pro peníze. Z takové práce se rodí u těch, kdož ji konají, odpor a nenávist k práci, lhostejnost, touha takové práci utéct.
John Dewey
Různí autoři se velmi liší v definici potřeb, klasifikaci potřeb a v řadě otázek spojených s touto problematikou. Nesnažím se zde předložit ani klasifikaci či teoretický rozbor, co to vlastně lidské potřeby jsou. Dokonce zde nehodlám ani vyjmenovat všechny potřeby – tato kapitola je zaměřena na ty potřeby, se kterými se budeme setkávat ve škole. Jde tedy vlastně o výčet podmínek, jež musí škola splňovat, aby vůbec mohla úspěšně fungovat:
a) Dítě potřebuje smysluplný svět. Nemá-li smysl to, co děláme, je to v rozporu s potřebami dítěte. Zájem dítěte o školu je přímo úměrný jeho cítění smysluplnosti školy. Sáhodlouhá gramatická cvičení, stejně jako záplavy definic, zákonů, hesel a jiných informací nedávají dítěti záruku smysluplnosti. Nechme děti pracovat na opravdových věcech nebo jim alespoň vytvořme pocit opravdovosti toho, co dělají. Žáci musí vědět, že to, co dělají je k něčemu dobré (že to poznají až „vyrostou“ není argument), je to užitečné a je to jejich díl spolupodílení se na běhu světa.
b) Dítě potřebuje mít své jistoty – patřit do skupiny lidí, kteří ho mají rádi (a ono má rádo je), kteří mu pomohou nebo se ho v případě potřeby zastanou. Také učitel a rodiče musí dítěti dávat pocit jistoty – trvalého kladného citu. Učitel nemůže být pro dítě indiferentní a už vůbec ne „nepřátelskou“ osobou. Takový učitel dítě nevychovává, ale poškozuje.
Samozřejmě čím mladší děti, tím větší potřeba jistoty a určitého řádu věcí: patří mezi ně nejen rozvrh, oběd v poledne atd., ale i status ve skupině dětí a stabilita vycházející od učitele či učitelky.
c) Dítě potřebuje mít svou identitu. Být sám sebou, individuem, ne jen součástí kolektivu. Stádnost ubíjí ducha. Výraz vlastní identity je pro většinu dětí ztělesněn ve jménu, a to více ve jménu křestním, říkejme proto dětem křestním jménem, dáváme jim tím najevo, že respektujeme jejich identitu.
d) Dítě potřebuje mít perspektivu. Mít otevřený prostor pro vlastní rozvoj, mít dlouhodobé plány, vždy mít řadu věcí, na které se může těšit. Žít ze dne na den může králík v kotci, ale nikdy ne dítě. Pomáhejme dětem vytvářet optimistickou, lákavou, ale reálnou perspektivu, jejíž součástí je vlastní růst a snažení.
f) Dítě potřebuje mít možnost tvůrčí aktivity, sebevyjádření. Také by se dalo říci moci se nějak projevit ve svém okolí, nechat ve věcech okolo svůj „podpis“. Touto tvůrčí aktivitou je, zejména v mladším věku, nejčastěji hra; dále sem patří výtvarné činnosti, hudební a dramatické nebo literární aktivity. Otevřenost školy pro tvůrčí práci je nezbytným předpokladem její existence; znepřístupnění tvůrčí činnosti dětem vede k negativistickým postojům a destrukci.
Pro srovnání uvádím graf hierarchie potřeb podle Maslowa (půltučně) spolu s potřebami uvedenými v této kapitole (v závorkách). Podle Maslowa je nutné vždy uspokojit potřebu níže položenou v hierarchii, aby potřeby položené výše nabyly na aktuální důležitosti. Potřeby uvedené ve své hierarchii považuje Maslow za základní; to znamená, že nejsou-li naplněny, pociťuje člověk jejich absenci jako nerovnovážný stav – získání rovnováhy uspokojením těchto potřeb se stává silnou vnitřní motivací.
Ve škole a konec konců nejen tam bychom se měli vždy zajímat, jak to s uspokojením potřeb je. Postupovat odspodu vzhůru a zvažovat, teprve tehdy, jsme-li přesvědčeni, že jsou uspokojeny potřeby dítěte, můžeme uvažovat o jeho kvalitní a efektivní práci.
Neodpustím si srovnat tuto hierarchii potřeb s realitou našeho školství. Které z těchto potřeb jsou uspokojovány školním životem dítěte? Jak do této struktury potřeb zapadá „motivování“ dětí známkou, stresování dětí objemem znalostí, jejichž smysluplnost je dětem zpravidla dost nejasná? A vycházím-li z přísně logických vztahů: jak může působit škola, jejíž fungování je v rozporu se všemi základními psychologickými potřebami?
Z knížky Škola hrou (1991)
Přidejte odpověď